Pak se ale odmlčeli, mnozí šli hledat štěstí do jiných spolků. Přesto se dokázali v posledních dvou letech dvakrát setkat a zavzpomínat na časy minulé. Koncem července se ve Větřní uskutečnila druhá retro akce, na které zahrály dávno zaniklé spolky Wolf, Pedál, Extraxe a S.R.P. Pokřtilo se zde DVD z původního koncert z roku 2009, a tím se nejspíš společné vzpomínání i přes veliký zájem fanoušků uzavřelo. Alespoň tak soudí iniciátor a bubeník Wolfu a S.R.P. Miroslav Mleziva.

Můžete s odstupem času okomentovat poslední retro koncert, který se ve Větřní nedávno uskutečnil? Jak celá akce dopadla?
Přes vrtochy počasí velmi dobře. Připravený areál byl zaplněn, odhaduji, že přišlo 350 lidí. Za přípravu areálu bych chtěl poděkovat pořadatelům bratrům Standovi a Rosťovi Maříkovým. Odpoledne slibovalo pěkné počasí, svítilo slunce, ale večer kolem desáté přišla hodinová bouřka. Zachránil to pivní stan a ukázalo se, že se není možné na přízeň počasí spoléhat. Bez střechy nad hlavou by všichni promokli a akce by skončila, takhle se všichni dobře bavili až do čtyř do rána.

Jste hlavní iniciátor, který zaniklé kapely nakopl k tomu, aby spolu opět zahrály. Bylo letos těžší muzikanty přesvědčit?
Bylo to těžší než minule. Jde o skloubení času na zkoušky a samotný koncert pětadvaceti muzikantů. Navíc spousta z nich stále aktivně hraje v jiných kapelách a tento termín byl jeden ze dvou v celém létě, kdy měli volno všichni. První akce k výročí sametové revoluce, která se uskutečnila před dvěma lety, byla od všech muzikantů naprosto spontánní, stačil jeden rozhovor a bylo domluveno, že do toho jdou. Nyní to dalo více práce, přesto nakonec akce proběhla a všem zúčastněným muzikantům patří velký dík. Pro těch 350 skvělých fanoušků se to vyplatilo podstoupit znovu.

A povedlo se dát dohromady stejné sestavy jako před dvěma lety?
Téměř ano. Mrzí mě neúčast Zoe, kteří se nezúčastnili jednak pro zdravotní potíže, ale i kvůli pracovnímu vytížení. Zastoupila je budějovická Boule – a velmi zdařile.

Vy osobně ještě dnes hrajete v nějaké kapele?
Od posledního koncertu jsem zase skoro dva roky nehrál, začal jsem asi před třemi měsíci. Z kotelny jsem si udělal odhlučněnou zkušebnu. Podařilo se mi dokonce získat zpět moje bicí, které jsem před 15 lety prodal. Výborný nástroj. Občas do nich buší i můj pětiletý syn. Chuť mám, cvičím pravidelně a rád bych s nějakou kapelou hrál. Nechávám tomu ale volný průběh.
Před koncertem jste říkal, že už se podobná akce nejspíš neuskuteční. Souhlasíte s tím i dnes?
To potvrzuji, i když nikdy neříkej nikdy. S muzikanty jsme si na akci řekli, že jsme tímto druhým koncertem, kdy jsme pokřtili fakt zdařilou památku – čtyřhodinové DVD z prvního koncertu, uzavřeli jednu kapitolu znovuoživení starých kapel. Potěšili jsme generaci posluchačů, kteří nás mají rádi, chodili na nás a vyrůstali s námi. Nyní už si musí pustit DVD. Nevylučuji ale, že některá z kapel zahraje někde sólo. To už je na nich. Prostě se zavřela voda za zdařilým comebackem a nezbývá, než poděkovat muzikantům a fanouškům za dva skvělé večery.

V čem to měly kapely před revolucí složitější než dnešní spolky? A naopak, měly tehdy vůbec nějakou výhodu?
Pořád je to o chuti hrát, vůli cvičit a zlepšovat se. Každý muzikant musí dobře ovládat svůj hudební nástroj a mít ze hry radost. Pak šlape i kapela a je jedno, jaký styl hraje. Posluchač to pozná, tehdy i dnes. Jinak se změnilo úplně všechno.