„ V mládí jsem chtěl studovat uměleckou školu, ale řekli mi, že nemám potřebný talent k přijetí na školu. Jsem vyučený truhlář a několik let jsem byl na Střední umělecko-průmyslové škole svaté Anežky České v Českém Krumlově, kde jsem se zaměřil na kamenosochařství,“ říká Jaroslav Čejka.

V 15 letech ho srazilo auto a dva měsíce byl v umělém spánku. Dnes je mu 35 let a je invalidním důchodcem. Žije se svými rodiči na velkém statku v Krašlovicích u Vodňan. V uměleckém světě jeho jméno nikdo nezná. Jeho umělecká díla zdobí pouze louku u domu, cestu mezi poli, anebo jsou umístěna ve výbězích domácích zvířat. „Ze starých lomů si přivezu kameny, které mi tu leží třeba půl roku. Jejich tvar mě po čase inspiruje k dalšímu opracování. Říká mi, jaké zvíře je v něm ukryté. Nastuduji si jeho pohyby a ty pak vytesám do kamene. Nejraději pracuji s tvrdým dioritem. To je intermediální hlubinná magmatická hornina,“ říká Čejka.

V současné době se zaměřil na ztvárnění ryb. Balvany mění v pstruhy, štiky, sumce, ale také například v ostrorepa, parybu z dob trilobitů. „Možná je to proto, že žiji v blízkosti Vodňan. Vstup na Fakultu rybářství a ochrany vod ve Vodňanech dnes zdobí velká hlava sumce, šnečí ulita a krab, které jsem jim zapůjčil, “ doplnil Jaroslav Čejka.

Rád si hraje i s dalšími materiály. Z lešenářských trubek si vyrobil funkční svěrák, který ovládá nášlapem nohy, nebo z komponentů rozbitého vozíku složil na zemi obraz hodin. Nyní pracuje na výrobě kamen ze starého bojleru. Ty budou mít punc hvězdných válek.