Alexandra Jegorova, který stále oplývá neuvěřitelnou vitalitou, energií a optimismem, nezná v Českém Krumlově jen málokdo. Je nejenom výborný lékař, ale také cestovatel, jachtař a stavitel lodí, amatérský mykolog, zajímá se o astronomii či květenu a další vědní obory, do jejichž studia a poznávání se pouští vždy důkladně.

Cenu města slavnostně obdržel den před zahájením Slavností pětilisté růže za svou profesní činnost v oboru chirurgie a traumatologie, ve které je uznávaným odborníkem a soudním znalcem, jakož i za hlubokou znalost dalších oborů, o kterou se formou přednášek, besed a publikací dělí se spoluobčany.

A k tomu všemu se řadí ještě zájem o astrofyziku?
Když to při ocenění zaznělo, zamýšlel jsem se nad tím, co je to astrofyzika. Kepler či Galileo nejsem, jsem normální člověk, který obdivuje přírodu a oblohu. Jsem nadšený obdivovatel přírody, to je mé krédo. Nejsem mykolog či botanik, jenom se těmito obory možná zabývám hlouběji. Ale je to koníček.

Který z těchto koníčků máte nejraději?
To je otázka na tělo. Kdo se věnuje trvale pouze jednomu zájmu a nic jiného nezná, stane se světovým badatelem. Já jsem zaměřený mnoha směry. Jeden zájem si doplňuji druhým. Při tom všem si ale nejvíc cením pohodu v rodině, která mi poskytuje zázemí a klid na to, abych se mohl věnovat svým koníčkům.

Vy jste i amatérský vynálezce, který si všechno, co si usmyslí, zkonstruuje prakticky na koleni. Pracujete teď na něčem?
Teď jsem vyčistil můj poslední výtvor – vodní hodiny, které se, když prší, rozejdou. Jdou na kapičky vody. Dnes jsem opravoval řízení na lodi, která je republikovým experimentem s křídly pod vodou. V době, kdy jsem se začínal zajímat o stavbu této plachetnice, k tomu nebyly žádné podklady. Takže jsem její konstrukci domýšlel sám a dopisoval jsem si o tom s odborníky po celém světě. Tak se stalo, že jsem se tímto stavebním experimentem zařadil na 13. místo ve světovém žebříčku. V České republice jsem byl první, kdo tento typ plachetnice začal zkoušet. Loni na podzim už se na vodě docela slibně rozjela.

Co v nejbližší době plánujete?
Především opravit si svou kajutovou loď Kryštof Kolumbus, abych ji konečně spustil na vodu. A 3. července se ženou Jitkou, synem a vnukem odlétáme do Skotska. Máme tam pronajatou loď, sedmnáct metrů dlouhý šíf, jaký jsem doposud nikdy nekočíroval. Poplujeme po kanále z Edinburghu přes Falkirk na Glasgow. Je to 56 kilometrů a jedeme to tam a zpátky. Nachází se tam rotační zdvihadlo, světová atrakce, a to převážilo před původním plánem, který jsme měli.

Potěšilo vás, že komise udělila Cenu města Českého Krumlova vám?
Nezastírám, že ano. Beru ji ovšem především jako svou politickou rehabilitaci. Mou životní tragédií bylo, že jsem byl stíhán režimem po roce 1968, kdy jsem na náměstí veřejně vystupoval proti sovětské okupaci a tankům v Českém Krumlově. Pomsta pak na sebe nenechala dlouho čekat. Byl jsem vyhozen z nemocnice a až do penze jsem pak působil na chirugické ambulanci. Po takzvané revoluci se na mě tiše zapomnělo, za způsobené příkoří se mi nikdo z těch, co to způsobili, neomluvil ani nenahradil mé šediny. Nedočkal jsem se ani jiné rehabilitace.
Ostatní mé činnosti jsou běžnou všedností, jako když někdo sbírá známky, nebo fotí kytičky jako já, či určuje houby v neoficiální poradně.