Ať se Krumlovák či návštěvník města setká prakticky s jakoukoliv kulturní produkcí v Českém Krumlově, skoro vždy má šanci, že v souvislosti s ní uvidí či uslyší někoho z Českokrumlovské divadelní scény.

Od divadelních představení na klasických jevištích, nebo i uprostřed sídlišť, přes ztvárnění některých postav hlavního průvodu během českokrumlovských slavností, statování i plnohodnotné herecké role při Živém šachu, rozdávání dárků při mikulášských nadílkách i na mnoha dalších místech. Tam všude se ochotničtí nadšenci velice často objevují.

Přesně se toto sdružení jmenuje Divadelní klub Českokrumlovská scéna a její vznik se datuje už dokonce rokem 1945. Jeho zakladatelem byl hned po květnovém osvobození Krumlova americkými vojáky Antonín Zwiefelhofer. Pokud zní čtenáři toto jméno povědomě, pak ano, je to ten Zwiefelhofer, díky kterému se svého času zrodily Slavnosti pětilisté růže.

„Za druhé světové války byl totiž Antonín Zwiefelhofer v Českém Krumlově takzvaně totálně nasazen a po osvobození už tady zůstal,“ říká k počátkům scény její dnešní dramaturg Jan Vozábal.

Neuvěřitelná čísla

Českokrumlovská scéna ve městě zapustila hluboké kořeny a už jen ilustrační výčet některých her, muzikálů i operet ukazuje neuvěřitelné rozpětí, do kterého se herci sice amatérští, přesto mnohdy s odvedením profesionálního nasazení, za uplynulá léta pustili: Moliérův Lakomec, Wildovo Jak je důležité míti Filipa, Čapkova R.U.R., Dykův Krysař, Čechovův Racek. Operety Polská krev, Perly panny Serafínky, Podskalák. Mezi zpěvohrami a kabaretními kusy by se daly najít Nebe na zemi, Limonádový Joe nebo Od šantánu k candrbálu.

Při posledním větším sčítání před dvanácti lety se zjistilo, že scéna má za sebou 159 premiér, z toho 108 činoher, 22 pohádek, 15 kabaretů, devět zpěvoher a pět operet. A že za celou dobu existence sehrálo 586 představení, z toho 427 repríz, na kterých se podílelo 28 režisérů. V současnosti odehraje Scéna ročně přibližně čtyřicet představení, ale byly i roky, kdy jich odehrála osmdesát. K tomu přibyla různá ocenění z divadelních přehlídek. Sečteno, podtrženo, úctyhodná čísla.

„Dnes má Českokrumlovská scéna třiadvacet stálých členů a několik hostujících,“ dodává Jan Vozábal. Mezi nečleny, ale aktivní účinkující se může považovat například i Jiří Pokorný. „Necítím potřebu být členem nějakého spolku, ale rád s těmito lidmi spolupracuji,“ okomentoval svůj přístup.

Četnost představení pro veřejnost je různá. Někdy se hraje pětkrát do měsíce, někdy přijde i dvouměsíční pauza. Už nyní je ale jasné, že například během nadcházejících prázdnin budou hrát téměř dvacítku představení na několika hradech a zámcích.

Před dvěma lety se členům souboru povedl poměrně husarský kousek. „Rozhodli jsme se doslova vyjít mezi lidi a hrát tam, kde jsme dosud nevystupovali,“ vzpomíná Jan Vozábal. Během jedné soboty tak uspořádali tři představení na různých místech města.

„Ráno jsme hráli mezi paneláky na Plešivci, odpoledne u rybníka na Horní bráně a poté ještě na sídlišti Mír,“ dodává. Dohromady herce vidělo asi 250 lidí a bez zajímavosti není, že prakticky celý den propršel, jen vždycky, když zahájili představení, déšť ustal.