Pod troskami zhroucené věže na hnojivo zahynuli dva dělníci. „Dnes už alespoň chodím do práce a vydělávám peníze,“ řekla včera Denisa Kamarýtová, která se po psychické stránce stále léčí z otřesu ze smrti 33letého Josefa Robla z Českých Budějovic.
„Mám dvě děti, 18letého syna, který studuje na střední škole,“ líčila před Vánoci. „Pepča není jeho otec, ale vychovával ho od osmi let. A dceru, tu máme spolu, nyní jí bylo osm let. Byla jsem na úřadu práce a vyhrála konkurz do jedné firmy den poté, co Pepča umřel. Pak jsem na tom ale byla velice zle, nebyla jsem schopná vůbec nic dělat. Firma mi vyšla vstříc, takže pracuji až od 18. listopadu. Snažím se fungovat, vím, že nejsem jediná, komu se tohle stalo, ale je to fakt strašně těžké. Po Pepčovi mi zůstal baráček, ale v této situaci se mi tam nechce zůstat, všechno tam na mě padá. Dcerka byla na tátu strašně fixovaná, v noci pláče, psala Ježíškovi, aby se táta vrátil. Je to hrozné…“
Osamocená Denisa se snaží splácet úvěr, k tomu další složenky, odhadce, notáře. Firma Trach jí poskytla peníze na pohřeb. Její Josef u firmy pracoval 12 let. „Ještě dnes sedím v noci u Natálky, když brečí. Navíc je svému tátovi hrozně podobná. Pepča byl úžasnej, prožila jsem s ním krásných 12 let. Strašně se honil do práce, dnes si člověk říká, proč. Nemůžu se z toho dostat, všem nám zničili život,“ říká nešťastná Denisa pevně rozhodnutá v případě nutnosti zatím neznámého viníka zažalovat sama.
