Dlouhotrvajícím potleskem se s Vítězslavem Kučerou ve čtvrtek rozloučili jeho rodina, přátelé a známí v českokrumlovské smuteční síni, kterou se po celou dobu smutečního obřadu nesl jímavý zpěv Lucie Bílé.
Ovšem nejenom pláč, ale i pousmání byly ve čtvrtek slyšet v desítkami lidí zcela zaplněné síni, kam přišli vzdát poslední holt divadelníkovi a zakladateli Společnosti pro zachování hořických pašijových her.
To když někdejší dramaturg českokrumlovského divadla Jiří Pokorný zavzpomínal na svého kolegu z divadelního klubu Českokrumlovská scéna.
„Víťo, byl jsi náročný a děsnej pedant. Neměl jsi například rád, když někdo přišel do divadla jen tak ve svetru. Chtěl jsi, aby bylo divadlo pro návštěvníky kulturním zážitkem se vším všudy, včetně nevyzvánějícího mobilu během představení,“ pronesl směrem k rakvi obložené květinami Jiří Pokorný.
„Jak jsme se škodolibě usmívali, když se pak v hledišti krumlovského divadla po začátku představení rozezněl tvůj nový mobil, který nešel dlouho vypnout,“ doplnil Jiří Pokorný.
Lucka, velká láska
Písně Lucie Bílé nezněly po celou dobu smutečního obřadu náhodou. Pro Lucii Bílou měl Vítězslav Kučera hned po milovaných členech své rodiny velikou slabost. „Byl jejím obrovským příznivcem. Jezdíval na její vystoupení, Lucie věděla, ve které řadě sedí, kytku nikdy nezapomněl,“ vzpomínal Luděk Štěpánek z Horní Plané.
„Kvůli Lucii Bílé jsme se často přeli až do našeho posledního setkání před měsícem. Viděl jsi ji často v muzikálech a dokázal jsi Hornoplánské zblbnout tak, že několikrát zaplnili autobus a jeli s tebou do Prahy za Luckou. Byla to tvoje veliká láska a nechtěl jsi, aby to na tebe prasklo. Vášnivě jsi vždy obhajoval cokoliv, co se jí týkalo,“ říkal směrem k rakvi Jiří Pokorný.
Velikou až platonickou láskou byla pro Vítězslava Kučeru Lucie Bílá. Nedal na ni dopustit. Tak věrný fanoušek nebyl pro Lucii Bílou jen jednou tváří z davu. Zpěvačka Vítězslava Kučeru znala.
„Je mi moc líto, že pan Vítězslav Kučera odešel,“ řekla Českokrumlovskému deníku. „Často jsem ho potkávala v našem divadle a dostala od něj vždy na jevišti nádherné květiny. Je mi to opravdu moc líto. Bude nám tu moc chybět.“
Činorodý i v penzi
Rovněž vzpomněl profesní dráhu Vítězslava Kučery, v níž divadlo hrálo hlavní roli. „Víťu jsem znal jako zapáleného divadelníka z Prahy, kde absolvoval školu pro amatérské režiséry,“ připomněl Jiří Pokorný.
Po svém pražském působení přišel Vítězslav Kučera na jih Čech, kde působil v divadelním souboru Hrudkováček, který dovedl až na národní přehlídku divadelních souborů hrajících pro děti do Ostravy, a také v hornoplánském souboru Planina.
Působil jako ředitel Kulturního a informačního centra v Horní Plané, kde ukončil svůj oficiální aktivní pracovní poměr. Činorodý však zůstal i v důchodu, kdy rozvážel pekařské výrobky.
Příznivci divadla jej ale znají především jako Jidáše z hořických pašijových her, o jejichž oživení se zasloužil, ale i jako slovutného kronikáře Václava Březana z českokrumlovských Slavností pětilisté růže.
Slabost pro umění spojila Vítězslava Kučeru i s ředitelem Městského divadla v Českém Krumlově Janem Vozábalem. „Poznal jsem jej už jako pracovník divadla, kdy on působil ve funkci ředitele hornoplánského KICu. Také jsme spolupracovali na několika představeních v Českokrumlovské scéně, pro níž udělal hodně,“ zavzpomínal Jan Vozábal. „Co se týče divadla, Víťa byl vždy ochotný ke všemu. A zadarmo, což také nebývá zvykem,“ podotkl.
Prázdné místo zbude po Vítězslavu Kučerovi v souboru hořických pašijových her. „S Víťou jsem se poznal v roce 1993 a dá se říct, že posledních patnáct let jsme byli opravdu dobří přátelé. Jeho odchod je velkou ztrátou pro nás všechny. Byl to obětavý a srdečný člověk, který neměl rád žádné křivdy,“ uvedl František Hladký, jenž v pašijových hrách ztvárňuje roli Ježíše Krista.
Přijeli ale i přátelé ze vzdálenějších míst. „Znali jsme se s Víťou roky. Navzájem jsme se navštěvovali a spíš než herectví jsme vyváděli různý vylomeniny,“ řekl Zdeněk Plachta z Vodňan.
Do jedné věty shrnul život Vítězslava Kučery místopředseda Společnosti pro zachování hořických pašijových her Karel Fila: „Víťa byl od nátury divadelník, pro divadlo žil, byl to jeho živel, obětoval pro ně zkrátka všechno.“
Martin Tröster, Zuzana Kyselová
