Oheň obral Jakešovy o dvacet let práce a píle

Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Nevěřte tomu. Kdo se stěhoval ví, že to nic příjemného zpravidla není. Ale je jen málo úděsnějších životních situací, než přihlížet, jak člověku hoří byt, dům, nebo cokoliv, co dlouho stavěl a budoval.

Oheň si vzal rodovou pilu

V pondělí způsobila pravděpodobně zprvu drobná technická závada na kotli asi největší požár v regionu za poslední roky.

Oheň si vzal podstatnou část pily a truhlárny rodiny Jakešových z Brlohu.

Až do úterního dopoledne s živlem postupně bojovalo 72 hasičů. Vydatně pomáhal i Jan Jakeš mladší.

„Pozor, ještě mě bolí ruka,“ zareagoval v úterý na potřesení pravicí k pozdravu. Během hašení jej oheň stačil i popálit. Ruku měl obvázanou, ale i tak popojížděl s nakladačem po spáleništi a odklízel těžké trámy, zbytky okapů a další věci.

Co bylo nejhorší nebo nejtěžší během posledních hodin? To se těžko vypočítává. „Špatné to bylo třeba, když jsme nahoře v patře měli plno hadic, kolem oheň a kouř, ale najednou nám klesl tlak vody. A přitom začal foukat vítr,“ odpověděl Jan Jakeš.

Podle hasičů byl v samotné pile a sušce dřeva takový žár, že v jednu chvíli vůbec nemělo smysl se snažit v těchto místech oheň uhasit. To bylo nad lidské síly. Důležitější bylo zajistit, aby nepřeskočil na vedlejší obytnou část pily. Což se nakonec podařilo.

Škodu sice alespoň zčásti uhradí pojišťovna, ale co dál?

„Trávil jsem tady deset, dvanáct hodin denně, víkendy, pořád dokola,“ řekl Jan Jakeš mladší. „Lepší je asi nic nemít. Jenom neplatiči nám za poslední roky dluží milion čtyři sta tisíc korun za neproplacené faktury a nemám skoro šanci z nich peníze dostat,“ dodal rezignovaně, ale pak vstal a začal opět nakládat.

„Pila patřila už našemu dědovi, ale od padesátých let byla zavřená,“ doplnila matka, Růžena Jakešová. „Naši dva kluci a táta tady začali po revoluci znovu dělat. První roky jsme spali čtyři hodiny denně, pořád jsme pracovali ještě sami. Teprve později jsme si mohli dovolit zaměstnance.“

Jan Jakeš starší postával opodál. „My máme rodokmen od roku 1492,“ řekl a i když měl v očích vidět slzy, jednoznačně dodal: „Pila se musí obnovit, to je naše tradice.“

Tak, jako dlouhá větev rodu Jakešů z Brlohu, tak i jména přetrvávají. Jméno Jan předal svému synovi a ten zas svému synovi v pořadí už sedmému Janovi. A takto chtějí udržet i rodovou pilu.