Tančit začala tato vychovatelka českokrumlovského domu dětí a mládeže před šesti lety. Zkušenosti, které za tu dobu pobrala, nyní předává zájemcům při kurzech orientálního tance, které pořádá právě v domě dětí.

Co vše máme my, laici, hledat pod označením orientální tance?
Nejde pouze o takzvané břišní tance, ale tance různých kultur. Ústředním motivem tedy není pouhé vlnění břichem, orientálním tancem rozumíme pohyb spojený s kroky v prostoru. Takových tanců je hned několik: perské, arabské, indické, španělské – arabské flamenco, egyptské… Zkrátka co kultura, to jiný tanec.

Jak dlouho už se orientálním tancům věnujete a jak jste se k této zálibě dostala?
Orientálním tancům jsem propadla asi před šesti lety. Dostala jsem se k nim tak, že jsem se přihlásila do kurzů v Českých Budějovicích. Vždy jsem měla zájem o tanec, a to jakýkoliv. A jelikož mě zajímá hudba různých kultur, tak mi to připadalo velice lákavé.

Právě poměrně specifická hudba je jednou ze zvláštností orientálních tanců. Můžete přiblížit, o jaký žánr jde? A máte zkušenost, že právě přes tuto hudbu si lidé najdou cestu k orientálním tancům?
Ano, i mě tak trochu nalákala hudba. Když ji slyším, hned si představuji, co by se na ni dalo tančit. Nedá se to však říci obecně, tanečních stylů a s nimi spojených stylů hudebních je totiž nekonečně mnoho. Já mám ráda asi všechny žánry, hudbu poslouchám podle nálady.

Samozřejmě, že právě tóny spojené s Orientem u mě znějí nejčastěji. Nemusí to být vždy jen hudba taneční, ale třeba i egyptská populární hudba, mám ráda maďarskou folklórní hudbu, židovskou nebo romskou.

Jsou orientální tance koníčkem pro každého, třeba i pro muže?
Tance laděné spíše do folkloru, jako jsou Dabka nebo Hagalla, mohou tančit i muži. Ale nezřídka se věnují i orientálním tancům v tom pravém slova smyslu, je jich však méně a spíše to může někdy vzbudit úsměv na tváři, ale také obdiv k tomu, k čemu všemu najdou odvahu a co všechno zvládnou. Někteří muži orientální tance dokonce vyučují, jedním z velmi oblíbených lektorů je egyptský tanečník Magdy El-Leisy.

I když jste učitelkou orientálních tanců, máte se sama stále čemu učit?
Já beru tanec pořád jako zábavu. Je to můj koníček, sama se za profesionálku nepovažuji. Navštěvuji taneční kurzy u své taneční učitelky Samyah v Českých Budějovicích.

Tady, v českokrumlovském domě dětí a mládeže, jsem se rozhodla otevřít taneční kurzy až v tomto školním roce. A musím říct, že vyučování a vymýšlení choreografií mě moc baví. Hlavně když mám takové žákyně, které mají z tance také radost.

Za jak dlouho se v tomto směru stane z amatéra profesionál?
Na to je těžké dát jednoznačnou odpověď. Je spousta tanečnic, které vyučují, ale bohužel mi jako profesionálky nepřipadají. Pak je mnoho dalších, které se tomu věnují jen pro svou zábavu a tančí opravdu krásně. Záleží hlavně na tom, jak kdo tanec chápe a jak se mu věnuje.

Objevují se i v této oblasti např. nové trendy či styly?
Pokud jde o styl, existuje mnoho rekvizit, s nimiž se dá tančit, například činelky, hůlka, závoj, šátek, různé tácy, svícny na hlavě nebo svíčky. I zde se však uplatňují jakési módní vlny, a tak nyní je populární například Bollywood.

Tento název je spojen s indickým filmem, vznikl spojením slov Bombaj a Hollywood a odkazuje k tradičním indickým stylům, které se spojují s moderními prvky západních tanců. Vždy v nich jde o lásku.