„Oslavu jsme připravovali už od loňského srpna," zavzpomínal Jaromír Marek, hlavní organizátor a starosta místních, třebonínských a českokrumlovských dobrovolných hasičů v jedné osobě. „Dali jsme ji dohromady ve spolupráci s obcí Dolní Třebonín, pod kterou Svince spadají. Finanční zabezpečení je třeba a v tom nám obec vyšla vstříc. Vlastní práci a organizaci jsme měli na starosti my hasiči a pochopitelně i občané, kteří byli ochotni nám přijít pomoc."

U vchodu na příchozí čekala pamětní návštěvní kniha. „Jsou v ní fotografie všech domů ve Svincích. Kdo kde bydlel nebo bydlí a chce se k tomu přiznat, podepíše se. Knihu chceme zachovat pro příští generace," vysvětlil Jaromír Marek.

Za tatínkem a dalšími příbuznými se na oslavu přijela podívat i zdejší rodačka Miluška Petrášová s dcerou Klárou. Než se vdala do Větřní, žila v nejstarším domě v Horní Svinci. „V našem domě žil děda, František Kořenský, s babičkou, Františkové Kořenští tady ale byli dva. My jsme z č. 12. Dneska jsou tu i Hanušovi, to je taky naše rodina, ti bydlí v č. 2 v Prostřední Svinci," přiblížila. „Můj tatínek, Jan Kadlec, kterému je 84 let, se vyučil truhlářem, jeho brácha Jarda byl kovář a kovařinu dělal i tady ve Svincích." Tatínek Miluše Petrášové pochází z Holkova a do rodiny Kořenských se přiženil. „Mám jednu sestru, ta se vdala do Velešína," dodala rodačka, která si setkání moc pochvalovala. „Potkala jsem se tu se spoustou lidí, které jsem strašně dlouho neviděla. Tu a tam se navštívíme i v hospůdce, ale jinak jezdíme jen k taťkovi."

Oslavu si nenechal ujít ani pamětník Stanislav Kříž z Prostřední Svince. „Mám ještě staršího bráchu Vencu, tomu je 87, ten je ale v Kanadě," vyprávěl rodák. „Ještě mám bráchu Járu, ten bydlí v Římově. Všichni jsme ze Svinců. Bylo nás pět dětí, ale obě sestry už nám zemřely. Já jediný tady zůstal, narodil jsem se tu a jsem tu celý život." Jen na vojně byl Stanislav Kříž v Komárně, sloužil za trest u pétépáků. „Byl jsem nespolehlivý, vlastně celá rodina, kvůli tomu, že brácha utekl za hranice. Ale když jsme v JZD dělali sena ve Zvonkové za Horní Planou na hranicích, léta tu totiž dělám traktoristu, tak ze mě najednou udělali spolehlivého a mohl jsem až za dráty. Neměl tam totiž kdo jet, neměli lidi. Tak se to tehdy dělalo, byla to lumpárna za lumpárnou." Manželku si našel v nedalekém Mojném. „Ta je taky z velkého hauzu, měli osmadvacet hektarů půdy. Nakonec jsme to prodali a dneska to je ruina. JZD ale na hauzu nehospodařilo, prodali to nějakému Němcovi, ten ho prodal dál a dneska tam je spadlý komín a děravé střechy. Šlo to v nic," postěžoval si.

Jana Křišťanová, původně z Českých Budějovic, ale dnes Horňačka, jak sama říká, pomáhala při přípravách a aktivně se podílí i na životě v obci. „V roce 2000 jsme se sem s mužem přestěhovali natrvalo, já šla tehdy zrovna do penze. V Horní Svinci jsme měli od roku 1985 chalupu," přiblížila, jak se sem dostala. „Je to tu úžasné, schází se nás každé úterý kolem dvaceti ze všech tří Svincí v hospůdce, když hasiči pořádají schůzi, a každý měsíc pořádáme nějakou akci."