Jednou ze vstupních bran do České republiky jsou Dolní Dvořiště a jeho katastrální satelity Rychnov nad Malší, Rybník či Tichá, jež je možno brát zčásti také jako oázy klidu, ovšem se vším, co k tomu patří.

Zatímco v minulém režimu byl vstup do podstatné části tohoto regionu obyčejným lidem zapovězen a krajinu lemovaly ostnaté dráty, nyní se zde provoz kolem hlavního tahu prakticky nezastaví. A to velmi často doslova a do písmene.

Zvláště po vstupu naší republiky do Schengenu turisté jen projedou a pokud se tu zastaví, aby utratili nějaké to euro, pak to rozhodně není v místních obchodech, ale v nočních klubech a kasinech. Určitou nadějí bývaly směnárny.

„Lidé ze zahraničí začali jezdit o to víc. Ale Schengen má i nevýhody například v tom, že se k nám dostane opravdu každý a ve chvíli, kdy vás někdo okrade, což mě se stalo, je jen mizivá šance takového člověka chytit,“ okomentoval poslední roky směnárník Michal Lendacký.

Sám žije v nedalekém Horním Dvořišti a možnost zaměstnání ve směnárně byla a je nejen pro něj zcela zásadní. Jenomže i směnárny pomalu mizí a ve chvíli, kdy republika přijme eura, zaniknou pravděpodobně úplně.

V hlavní roli je dojíždění

Dolní Dvořiště se také pro nemálo lidí stává základnou pro dočasný pobyt kvůli lepšímu dojíždění za prací v Rakousku.

„Ano, někteří lidé si tady pronajímají domky nebo byty, aby to měli za hranice blíže,“ potvrdila starostka Dolního Dvořiště Helena Panská. Pracovat za hranice jezdí i nemálo místních.

Pak jsou tu ti, kteří tady žijí. A žijí tady rádi. „Je tady klid a bydlet v rodinném domě se zahradou je určitě lepší, než někde jinde v paneláku,“ okomentovala Agnes Köszegiová.

„Kvůli tomu klidu, který tady je, bych neměnila a nestěhovala se pryč,“ doplňuje ji Kristýna Interholzová, ale zároveň dodává důležitý fakt: „Ale kvůli práci asi ano. Tady je to s prací špatné. Buď je tu možné nastoupit někam do baru, nebo dojíždět do Kaplice.“

Přesto není rozhodně možné říci, že by se obec nerozvíjela. Naopak. Zcela zásadní změnou bylo například získání části objektů bývalého hraničního přechodu a jejich pronájem.

Zatímco v jednom z nich vznikla ubytovna a chystá se i muzeum pohraničí, ve druhém se v současné době pilně pracuje na vybudování stomatologické ordinace a prostor pro další služby.

Místní stomatolog se pak přestěhuje do nového a uvolní tím vrchní část zdejší školky. A tu obec potřebuje takřka jako sůl. Dětí totiž přibývá.
I to je dobré znamení, že Dolní Dvořiště žije a určitě dlouho žít bude.

„Nechali jsme si zaměřit pozemky, které se nám podařilo získat od Pozemkového fondu,“ okomentovala starostka Helena Panská a naznačila tím další možnosti rozvoje obce: „Podle prvotního náčrtu by na nich mohlo vyrůst asi osmnáct rodinných domů.“

Vzpomínka

Přijíždím k budovám bývalých celních prostor v Dolním Dvořišti. U jedné z nich pracuje parta zedníků a dělníků. Vytahuji fotoaparát. „Kluci, já si to tady budu fotit. Mapuji si, jak se tu mění hranice,“ říkám jim. Pokrčí rameny, je jim to vcelku jedno.

„Mám vyfoceno, jak tady stávaly uprostřed silnice budky pro celníky a jak tady byl celý přechod zastřešený,“ dodávám. „Fakt? Tady byla střecha?“ Ptají se. „Ano, a to ještě za komunistů stávávali před Dvořištěm pravidelně péesáci a dalekohledem kontrolovali každé auto, které přijíždělo. Když nemělo krumlovskou značku, zastavili je,“ dodal jsem vzpomínku. „No, jasně, vzpomínám si,“ řekl najednou nejstarší z nich. „Ty prý jezdili i ve vlaku.“

Poznámka pro mladší generace: Péesák – podle zkratky pohraniční stráž. Většinou dvojice vojáků se psem a samopaly. Hlídka kontrolovala každého, kdo neměl trvalý pobyt v regionu. Tázaný a kontrolovaný musel vysvětlit, co v blízkosti státní hranice dělá.

Co si už možná pamatuje jen někdo

Katastrální oblast Dolního Dvořiště zahrnuje také Rychnov nad Malší, Svatý Kámen, Cetviny nebo Rybník (dříve Certlov).

Po druhé světové válce a provedeném odsunu obyvatel německé národnosti byla tato oblast z velké části znovu osidlována nebo postupně některé obce úplně zmizely. Tak tady zbyly jen místní názvy, obvodové zdi zbytků některých domů a podobně.

Byly to například:

Trojany - V lexikonu z roku 1930 se můžeme dočíst, že při sčítání domů, bytů a obyvatel měly Trojany 25 domů a 139 obyvatel, z toho 20 české národnosti, 115 německé národnosti a 4 cizozemce.

Zbraslav - První písemná zmínka o Zbraslavi pochází z roku 1281. Podle všeho to bývala osada založená na solné stezce. Někdy byla uváděna pod názvy Pludava nebo Horní Kamenná. Při sčítání v roce 1930 bylo ve Zbraslavi 19 usedlostí a 109 obyvatel, z toho 2 národnosti české, 104 německé a 3 cizozemci.

Všeměřice - Připomínkou Všeměřic je gotická Všeměřická pieta. Ta dnes patří do sbírek Národní galerie. Je to dřevěné sousoší neznámého řezbáře z doby před rokem 1420, které bylo zachráněno ze zchátralé kapličky ve Všeměřicích.

Tichá - První písemná zmínka o Tiché pochází z roku 1360 v souvislosti s postoupením hradu Velešína a tvrze v Tiché pány z Velešína pánům z Rožmberka. Osídlení na samotách v okolí Tiché jako jsou Lhota, Horní a Dolní Tichá, Mikoly nebo Obst, dnes už připomínají jen zachovalé kamenné kříže, většinou chátrající kapličky či boží muka. Z původní tvrze, později přestavěné na pivovar, se dochovalo už jen torzo obytné věže.

Další zapomenutá nebo méně známá místa okolí: Jenín, Babí, Bludov, Klopanov, Lipoltov, Sejfy, Zbraslav, Horní Kaliště, Dolní Kaliště, Přibyslavov, Sosnice, Svitano, Štědrkov, Všeměřice, Mladoňov.