„Pět minut a ani o vteřinu méně, takové plavání bych si ani nezapočítal," řekl, než se stopkami na ruce vstoupil do řeky. Voda vytékající z lipenské přehrady má v těchto dnech teplotu 1,9 stupně Celsia a cestou do Krumlova v mrazivých dnech ještě vychladne. „Teď je to o něco těžší než dřív, protože jsem trochu zhubl, a jak říkal František Venclovský, musíme být tlustí!" V teplejších měsících tráví ve vodě času víc, ale teď v zimě si dal za úkol vydržet alespoň těch pět minut.

Jako malý se koupával jako jiné děti s rodiči o prázdninách, ani v mládí se nenořil do chladnější vody než druzí. „Mám-li to říct přesně, tak to počítám od 12. dubna 1981. Tehdy jsme byli s rodinou u Štilce, ale bylo normálně teplo, koupali jsme se tam. V tom měsíci už jsem do vody nešel, tenkrát jsem se ještě pravidelně koupat nechodil, raději jsem běhal. Ale od toho dne jsem se každý měsíc v roce venku koupal alespoň jednou," popsal začátky své ne právě obvyklé záliby Ladislav Kresl. „Byly měsíce, kdy jsem byl ve vodě každý den, loni jich bylo s výjimkou tří devět," vyprávěl otužilec. „Nejvíc jich bylo v roce 1992, to jsem vynechal jen dvanáct dní za celý rok."

Největší mráz, který při koupání zažil, se na něm neblaze podepsal fyzicky. „12. ledna 1987 mohlo být tak minus 15. Ve Spolí prý bylo dokonce –18, ale mrazy zrovna začínaly, takže Vltava nebyla zamrzlá." Do vody se odvážil, ale než se pak stačil obléct, omrzly mu všechny prsty. Už za měsíc se však vydal k Vltavě znovu. „10. února jsem se pokoušel prosekat led, ale nešlo to, vykoupal jsem se až 14. února."

Autor: Zuzana Gabajová