Loni mu k vítězství chyběl jediný hlas, letos v dramatickém boji uspěl. Libor Grubhoffer byl minulý týden zvolen do funkce rektora Jihočeské univerzity. Chce zlepšit prezentaci školy i kontrolovat úroveň doktorských programů. Trápí ho ale také prozaičtější věci. „Kampus je v neuvěřitelném nepořádku. Pejskaři nám tu špiní trávníky, takže se na nich nedá sedět, jak jsou zvyklí studenti na amerických univerzitách,“ říká.

Jak jste prožil první víkend coby rektor Jihočeské univerzity?
Ještě stále jsem tomu nemohl uvěřit. Dostal jsem ale úžasné množství gratulací, takže jsem postupně vyřizoval příjemnou korespondenci.

Byla i nějaká oslava?
Moc ne, až teď jsem dostal alkohol jako milý dárek od mých kolegyň. Jinak jsem byl s manželkou Danielou a dcerou Aničkou v sobotu na obědě a večer s mými kluky z prvního manželství Vaškem a Markem na večeři a na pivu.

V pondělí ráno jste dál normálně zkoušel studenty. Nekoukají na vás už jinak?
To opravdu nevím. Několik z nich mi napsalo milá blahopřání a já se snažím, aby mezi námi zůstal pozitivní vztah. V pondělí ráno zkouším už léta, začínám tím týden. Nechtěl bych se o to připravit ani jako rektor, ale pravda je, že asi budu mít mnohem více společenských povinností a už o svých pondělcích nebudu rozhodovat jen sám.

Výběr rektora Jihočeské univerzity byl zdlouhavý, dostatek hlasů jste získal až ve třetím kole druhé volby. Nesnižuje se tím pro vás trochu ten úspěch?
Absolutně ne, naopak. Aniž bych se chtěl neskromně identifikovat s dobrem, nazývám to někdy pohádkovým příběhem, ve kterém dobro zvítězilo nad zlem. Do třetího kola jsem totiž potřeboval jen jeden hlas a najednou jsem jich dostal osm. To považuji za zázrak, naplnilo mě to radostí a myslím, že mám skutečně silný mandát. Přitom když si vzpomenu, jaký tlak byl na některých fakultách vyvinut na senátory, aby mě nevolili, tak mě z toho ještě dnes mrazí.

Jak moc vám pomohlo gesto profesora Šocha, který po druhém kole odstoupil?
Nemohli jsme vůbec vědět, zda to pomůže, ale já bych to udělal také. Měli jsme dohodu, že ten s nižším počtem hlasů se vzdá další účasti. Oba jsme se na tom shodli při veřejném představování kandidátů. To, že se pak někteří senátoři divili, je jejich problém, protože dobrá polovina jich na představování nebyla.

Profesor Šoch právě říkal, že jej mrzí, že senátoři na představování nepřišli. Kritizoval také ty, co se při hlasování zdrželi.
To, že senátoři ani nepřijdou na představení kandidátů, skutečně považuji za problém. Zdržení se hlasování je ale něco jiného. To je ale demokracie, je to přirozené, normální. Já jsem šťastný za těch 28 hlasů, zvlášť za situace, kdy mi lidé často připomínali, že se mě bojí, protože jsem z Přírodovědecké fakulty.

Čeho přesně se bojí?
Říkají, že když jsem z Přírodovědecké fakulty, tak budu mít příliš vysoké nároky na vědeckou činnost. Ale tak to není. Vím, že nemůžu mít vysoké nároky, pokud na dané fakultě není tradice a možnosti pro kvalitní vědeckou práci. Nemůžu vydupat ze země něco, co tam nemá základy. Mohu ale přispívat ke kultivaci, aby to základy začalo mít, aby se něco změnilo v práci s mladými, v atmosféře.

Jaká byla atmosféra při volbě? Říkalo se, že v Akademickém senátu jsou velké tlaky.
Ano, po první předvánoční volbě se zvedla atmosféra zla. Já jsem si nedělal iluze, že to proběhne hladce, protože mí nepřejícníci, které nechci přímo jmenovat, zmobilizovali poslední síly. Už mezi svátky jsem se začal dozvídat nepříjemné zprávy jako, že než zvolit Grubhoffera, tak radši nikoho. Objevovaly se nesmysly, že univerzita nemá osobnost, která by stála v čele, a bude se muset vrátit osoba z minulosti. Začaly se opět šířit fámy, například že jsem zelený aktivista. Nebo se na mě hodilo, že chci zrušit Zemědělskou fakultu, což mi mělo sebrat hlasy od jejich zástupců. Zároveň se tvrdilo, že si chci vzít jako prorektora právě děkana Šocha, což mi mělo sebrat podporu kolegů z Přírodovědecké fakulty. Zkrátka neuvěřitelné výplody.

Prý se dokonce objevily i nějaké anonymní dopisy.
Ano, celé to skončilo skutečně anonymem. Stálo v něm ironicky, že by mě měli senátoři volit, aby se konečně ulevilo Akademii věd. To mi chtěli tnout do mé srdeční záležitosti, protože za Akademii bych stejně jako za univerzitu dýchal. Další věty byly úplně nesmyslné a na závěr stálo, že když mě zvolí, budu mít doma konečně klid. To byl útok na mojí manželku.

Věřil jste, že to nakonec vyjde?
Nevěřil jsem vůbec. Po prvním kole jsem byl totálně v beznaději, protože to bylo 18 proti 17 hlasům, což znamenalo, že mí příznivci z minulé volby sice drží hlasy, ale také že pan profesor Šoch získal hlasy původně pro pana Polívku, u nichž jsem doufal, že bych některé mohl dostat já. Byl jsem smířený, že už to tam jen musím vydržet a že ti, co mi nepřejí, budou mít navrch.

Neměl jste chuť se na to v průběhu už vykašlat?
Kdybych neměl velkou podporu, tak bych do toho v životě nešel. Nejsem chorobně ambiciózní. Jsem ale člověk, kterému vadí, když se do pozic dostávají špatní lidé, a myslím, že se musíme udělat vše pro to, aby to tak nebylo.

Je docela zvláštní, že vy sám jste členem senátu, který rektora volil, takže jste na jednání musel zůstat celou dobu. Nebylo by vám příjemněji jinde?
Asi bylo. To jsem zažil právě při volbě před rokem, kdy to mělo podobný průběh. U druhé volby už jsem byl hodně nervózní, takže jsem odjel a chodil po sněhových pláních směrem na Kluka, což je moje oblíbené místo. Asi v půlce cesty jsem pak dostal velmi nepříjemnou zprávu. Teď jsem si plánoval, že bych chtěl zprávu dostat na Kleti.

Hlasoval jste jako senátor sám pro sebe?
Na to řeknu jenom to, že to byla tajná volba.

Jste uznávaný vědec, ale myslíte, že máte i dostatečné manažerské schopnosti, abyste vedl celou univerzitu?
Takové otázky jsou vždy s výhledem dopředu a nedokáži na ně odpovědět. Nemůžu teď říct, že mám velké manažerské schopnosti a univerzitu uřídím, protože to zatím samozřejmě nevím. Nicméně už dvacet let mě život do manažerských pozic dostává, jsem nucen se v nich pohybovat a zatím jsem neudělal žádnou botu. Navíc věřím v kombinaci vědce a manažera. Domnívám se, že by bylo velké neštěstí, kdyby univerzita byla vysloveně manažersky řízená.

Co teď škola po půlročním bezvládí nejvíc potřebuje?
Úplné bezvládí to nebylo. Zastupující prorektor neměl pouze dvě kompetence, a to jsou majetkové a personální věci. To snad nebude problém rychle dohnat. Nicméně je tu řada dalších záležitostí, na které se musím upřít. Já už jsem tady v pátek večer seděl a na papír od jednoho dárku si poznamenal spoustu věcí.

Co například?
Myslím si, že je velice důležité zlepšit prezentaci univerzity, aby lidé věděli, na čem pracujeme. Dále je tu velmi špatný informační systém, který neodpovídá současné situaci. Bude také třeba projít a zhodnotit všechny agendy rektorátu. Bez toho univerzita nemůže dobře fungovat, protože se očekává patřičná úroveň pro vztahy s ostatními školami. Dále máme sice už velice pěkný web, ale pořád nám chybí anglické stránky. Jak potom chceme rozvíjet naše zahraniční aktivity? V tom všem bude třeba udělat rezolutní změny a budou to nepochybně mé první úkoly.

Dostal jste i nějaké návrhy na zlepšení od studentů?
Ano, to jsou věci, které se léta probírají. Například tu není prodejna typu večerky a kvůli tomu se kampus po večerech a o víkendu mění v město duchů. Studenti nemají důvod se tu zdržovat, a to je špatné. Kampus by přece měl být centrem společenského dění a přitahovat lidi. S tím souvisí i chybějící prodejna suvenýrů, vydáváme každou chvíli trička, ale nikdo neví, kde je koupit. Zároveň mám myšlenku na nějaké studentské fórum, protože cítím, že studenti chtějí mluvit do věcí, ale mají pocit, že nemohou. A to se mě bytostně dotýká.

Mluvil jste také o nepořádku v kampusu.
Ano, trápí mě, v jakém nepořádku kampus je. Zejména když sem přijdu o víkendu, vidím tu špínu v krystalické podobě. S tím se musí něco dělat. Samozřejmě si uvědomuji, že se nedá zakázat vstup pejskařům, kteří neskutečným způsobem špiní trávníky, takže se na nich nedá sedět, jak jsou zvyklí studenti na amerických univerzitách. Patrně to ale mohou vyřešit dvě pracovní síly, které budou trpělivě s vysavačem exkrementy odstraňovat a zároveň permanentně všechno čistit. To jsou detaily, které mi vadí, a na které se chci zaměřit.

Jaká je podle vás prestiž Jihočeské univerzity?
Já si myslím, že Jihočeská univerzita má dobré jméno. Regionální univerzity jsou dvojího druhu. Jednak ty, které nemají žádnou zvláštnost a vznikly zpravidla na bázi v regionu umístěné Pedagogické fakulty, a pak jsou ty, které měly navíc nějakou tradici, jakési rodinné stříbro. A my jsme tu měli Akademii věd, která se stala základem pro Biologickou fakultu. To bylo velkým přínosem, vkladem pro nově vznikající univerzitu. Navíc naše škola vychází ze zdejší tradice rybníkářství a navazuje na ní.

Poměrně nedávno vznikly v kampusu dvě nové budovy, další dvě se staví. Odpovídají takhle velké investice úrovni školy?
Já jsem rád, že se podařilo investiční prostředky na stavbu získat. Sám jsem se jako děkan podílel na přípravě projektu pro budovu Přírodovědecké fakulty a za ní mohu zodpovědně říci, že to odpovídá. Výrazně se tím uvolní prostory v Akademii věd, kapacita budov je patřičná, není to nijak nadnesené. Do projektu Zemědělské fakulty jsem neviděl, ale tam to zase vycházelo z toho, že při vzniku Ekonomické fakulty se Zemědělská vzdala administrativní budovy. Nicméně je to především otázka studentů, jde o to, zda máme dost mladých talentovaných lidí, kteří v těch budovách budou pracovat.

Když jste narazil na studenty, obecně se říká, že úroveň vysokoškoláků klesá. Souhlasíte?
Já mám ten pocit také, ale ještě pořád si říkám, aby to nebyl ten dojem, který máme přes dlouhý časový úsek. Jako když se nám zdá, že za našeho dětství bylo vždycky víc sněhu. Nemyslím si, že studenti jsou dneska horší. Problém je ten, že se ke studiu se dostávají lidé, kteří by za mého mládí na vysokou školu nikdy nešli. Udělali by si patrně maturitu nebo se vyučili.

Mluvil jste i o tom, že se jako rektor budete chtít podívat na úroveň doktorských programů.
Ano. Je nemožné, aby se fakulty za každou cenu ucházely o doktorské programy, protože ty mají být elitní. Je to otázka mezinárodní cti, ale u nás je doktorské studium bohužel stále bráno jako třetí diplomka. To je naprosto nepřijatelné.

Jak dlouho vůbec působíte na jihu Čech?
Začal jsem tady na Parazitologickém ústavu Akademie věd v roce 1986. Přišel jsem jako mladý vědátor na virologické oddělení, to znamená problematiku virů klíšťové encefalitidy. Po roce 1989 tu vznikl přípravný výbor na založení univerzity a my se začali scházet jako přípravný výbor Biologické fakulty. To byla opravdu radost a nezapomenutelný zážitek. Pak mě vynesli až na ředitele Parazitologického ústavu, ale vždy jsem zároveň dělal maximum pro univerzitu. Věděl jsem, že Akademie by bez napojení na studenty byla sterilní.

Pořád vás vědecká práce baví?
Ano a nejvíc mě na ní baví lidé, protože bez nich věda není. Jsou to jednak mí kolegové, ale zajímají mě i reálie kolem objevů. Hledám v tom inspiraci. Zrovna minulý týden bylo výročí objevu inzulínu, což je neuvěřitelná historie, a tak jsem si neodpustil, abych se o tom v laboratoři nezmínil.

Hodně známý je váš výzkum klíšťat. Budete je chodit lovit i jako rektor?
No víte, já už je dávno nelovím. Na to mám studenty. Pokračovat ve výzkumu ale chci. To je náplň mého života.

Bude mít Přírodovědecká fakulta nějaké výhody z toho, že má svého rektora? Nebudete jí trochu nadržovat?
Myslím, že ne. Já mám samozřejmě naší fakultu moc rád, ale snažím se to brát jako že už to jsou dospělé děti a nepotřebují mojí pomoc. Proto jsem také nechtěl být ve vedení a jsem strašně citlivý na to, když nějaká persona odchází z významné funkce a snaží se tahat za špagáty, kdo bude tím šéfem po ní. To považuji za nejhorší nestoudnost.

Nová funkce vám asi sebere další volný čas. Co na to rodina?
Bohužel se musím kajícně přiznat, že moje rodina trpí už teď. Bezděky jsem se přiznal, že do práce chodím i o víkendech a myslím, že je to skutečně špatně. Do značné míry to způsobilo rozpad mého prvního manželství. Je to vlastně daň za ten úžasný dar, který jsem dostal po listopadu 89, kdy jsem mohl vést Parazitologický ústav a zároveň jsem se nadchl pro univerzitu. Nicméně na rodinu si volný čas najít dokáži, o víkendech se vydáváme na výlety.

Co budete dělat do doby, než se oficiálně ujmete funkce?
Jé, já mám strašně moc práce. Musím odevzdat asi devět zpráv, děsí mě termíny, týmové projekty, do toho opravuji písemky. Na odpočinek to moc nevypadá. Přitom jsme si včera koupili běžky a moc rád bych vyrazil na hory.