S úsměvem a v dobrém zdraví, ve společnosti dcery Ireny Tomkové a syna Bedřicha Čížka, v pondělí přivítala u sebe doma gratulanty, včetně svého bývalého žáka, starosty Křemže Josefa Troupa či současného ředitele křemežské základní školy Jiřího Tháma.

"Ve škole mě to moc bavilo. A když jsem byla v důchodu, občas za mnou přišli, abych někoho zastupovala, tak jsem ráda vyhověla," zavzpomínala Kristina Čížková na svá léta ve školství. Se smíchem dodala: "A když jsem překročila osmdesátku, řekla jsem si, že už toho bylo dost, že už na starou babku není nikdo zvědavý."

Recept na to, jak se dožít sto let, má: je jím práce. "V mládí, za války, jsem musela pomáhat rodičům na polnostech. Nesměli nikoho zaměstnávat a my měli patnáct hektarů polí. A já každý den v létě pomáhala, aby mohli plnit předepsané dodávky. A to mi prospělo, že jsem měla hodně pohybu."

Na otázku, co jí v životě trápilo, odpověděla, že hlavně to, když někdo nedokončí načatou práci. "Každý, kdo se do nějaké práce pustí, ať je to něco užitečného, nutného či potřebného, se nikdy nesmí vzdát. A když se mu nedaří a nejde mu to, musí vydržet a snažit se za každou cenu dokončit to, co začal. Všechno nakonec dobře dopadne," svěřila se s mottem, kterým se celý svůj život sama řídí.

Dnes má paní Čížková šest vnoučat a také pět pravnoučat, nejstarší pravnučce bude šestnáct let.

"Maminka pochází od fary, z čísla popisného dva, a vdala se do křemežského mlýna za mého tatínka Bedřicha Čížka, kterého v šestašedesátém zabil opilý grázl zabil na silnici," dodala dcera Irena Tomková. "V sedmačtyřiceti letech tak zůstala vdovou a sama se o nás od té doby starala."