Teploty se včera během dne zase pohybovaly kolem třiceti stupňů Celsia.

„V půl dvanácté bylo na teploměru 29,9 stupně Celsia,“ sdělil vyšebrodský hydrometeorolog Jiří Štěpán. Po chladných, podmračených nebo deštivých prázdninách to působí jako zázrak. Ovšem jak na koho.

„U pece máme v tuhle chvíli mezi padesáti až šedesáti stupni,“ okomentoval včera Jan Stašák, spolumajitel a sklář rodinné sklárny v Milné u Frymburka. Paradoxem tedy je, že když skláři vyjdou z hutě ven na sluníčko, dokáže je i v těchto parných dnech počasí ochladit. Kolem poledního si dávají pauzu, protože teploty jsou opravdu příliš vysoké, ale záleží na zájmu návštěvníků hutě.

Někdy musí skláři pracovat i přes poledne. A bojovat s horkem se dá jediným způsobem: chladem a dodržováním pitného režimu. „Střídáme vodu se šťávou, do toho sem tam nějaké pivo,“ dodává Jan Stašák. A pokud pivo, tak nízkoalkoholické či úplně bez alkoholu. Přísun tekutin zvláště u nich se dá počítat na pět až sedm litrů denně.

Podobně jsou na tom pokrývači, tesaři, nebo cestáři. Na rozpálených plochách stoupá rtuť teploměru k rekordním výšinám.
Ovšem pokud si lidé těchto profesí ohlídají přísun tekutin a nepřepínají své síly, nepatří k těm nejohroženějším. „Nejhůře jsou na tom v tyto dny lidé starší nebo dlouhodobě nemocní. Úplně nejhůře jsou na tom kardiaci,“ doplňuje českokrumlovský praktický lékař Viliam Gális.

Sám také doporučuje těmto skupinám lidí hlídat si výši takzvané biozátěže. Pokud dosáhne trojky, pak je nutné vyhýbat se pobytu na přímém slunci a omezit fyzickou zátěž.

Glosa

Jako doklad toho, že se předměty vlivem okolní teploty smršťují nebo naopak natahují, se dá použít příměr: Když je vedro, natáhneme se někde na pláž (nebo do stínu). Když je zima, schoulíme se u kamen.

Faktem je, že zvláště v poslední době toho na téma zpráv o počasí a jeho budoucnosti přišlo z domácích i zahraničních agentur plno. A nejeden povolaný či nepovolaný odborník (a někdy dokonce i politik) začal z tohoto tématu vyvozovat pravidla do budoucnosti. Však uznejte sami. Co všechno jsme slyšeli nebo četli o tom, jak nás čeká globální oteplování nebo naopak, že nás vlastně čeká malá doba ledová. Ba co hůř, že ono už to vlastně začalo a my, nevídáno neslýcháno, to nevíme. Nebo jsme to do této chvíle netušili.

Před třemi lety se také na Českokrumlovsku spustilo několik přívalových dešťů, které napáchaly znatelné škody. Nebyli jsme v tom sami a tenkrát nás i celou republiku několik odborníků ujišťovalo: zvykejte si. Takové léto bude pravidlem. Letošní léto sice nějaké přívaly přineslo, ale ne tak silné na Českokrumlovsku. Jediné pravidlo, kterému z velké části odpovídalo, byla Medardova kápě.

Na Medarda skutečně pršelo, ale posléze se zamračilo na víc, než čtyřicet dní. Takže zas nic. Myslím, že na tvorbu takových pravidel napršelo ještě málo vody a nasvítilo málo slunka a že jediné pravidlo, které se s předpovědí tohoto typu dá měřit, je, že žádné pravidlo za tak krátkou dobu nesestavíme. Vždyť i kolik letitých pranostik si navzájem protiřečí?

Projděte si je a uvidíte sami. Takže bych to bral s humorem a pro toho, kdo opravdu nějaké pravidlo potřebuje, navrhuji první odstavec této glosy.