Ti mají zatím smlouvy jen na dobu určitou, konkrétně na půl roku. Ale i tak jsou mnozí z nich rádi. "Na podpoře jsem byl od září do prosince," říká Bohumír Musil s tím, že u nového zaměstnavatele zastává tu samou pracovní pozici, jako před propuštěním. "Výplatu jsme dostali už větší, zaplatili nám to, co slíbili," dodal Musil.

Podle vyjádření Ivana Vrábela, jednatele nové provozovatelské firmy CEPAP jsou půlroční smlouvy pouze prvním logickým krokem.
"My jsme interval neohraničili ničím jiným, než časem, ve kterém by obě strany, tedy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatel měly příležitost pro ověření vážnosti zájmu, funkčnosti vztahu a pokud tito pracovníci uspějí, budeme jednoznačně prodlužovat smlouvy už na dobu neurčitou," okomentoval současný stav jednatel provozující společnosti CEPAP Ivan Vrábel.

Jak chce nový majitel, potažmo provozovatel, konkurenčně uspět tam, kde předchozí firma něco takového nedokázala? "Nechceme komentovat výsledky dřívějšího majitele, ale My ovšem máme podnikatelský záměr, který je životaschopný. Nenabrali jsme si od samého začátku velké sousto. Máme přiměřený počet zaměstnanců na kmenovou výrobu surovinového papíru a teprve později chceme nabrat další zaměstnance, případně rozšířit výrobu k dalšímu zpracování papíru, které zatím stojí," pokračuje jednatel Ivan Vrábel.

Jinak řečeno nový provozovatel sice rovněž provozuje tři papírenské stroje, ovšem papírna má jinou odběratelskou strukturu. Své výrobky nedodává nyní do sítě obchodních řetězců, nýbrž dalším zpracovatelům.
Asi nejvýstižnější charakteristikou je Vrábelovo přirovnání: "Role papíru, které nyní vyrábíme, by se pro svoji šířku na domácí toalety rozhodně nevešly."

Papírny postavila kdysi rodina Porákových uprostřed lesů, které byly hlavní surovinou pro výrobu papíru. Je reálné, aby se tato výroba v této podobě do Loučovic vrátila? "Tato doba se nevrátí. U nás vyráběné druhy papíru jako svoji vstupní surovinu nepotřebují dříví v té podobě, tak jak máte na mysli," odpovídá na otázku ředitel společnosti Aleš Chytrý. Jednoduše řečeno, loučovickým stačí nakupovat buničinu . Je to levnější, než postavit technologický komplex pro výrobu buničiny přímo v Loučovicích.

Co se tedy zatím podařilo? Podle Ivana Vrábela se znovurozjetím výroby zabránilo především nenávratnému zničení strojního vybavení továrny, které by letošní zimu odstavené z provozu bez úhony nepřežilo. Dá se také říci, že se podařilo zachránit teplárenskou soustavu před uzavřením a zastavením provozu. Je pravděpodobné, že jinak by na jaře došlo k zastavení kotelny a přísunu tepla do obce. V neposlední řadě začíná továrna opět zaměstnávat lidi a podnikatelský záměr by měl začít zajišťovat jak potřebné peníze pro investice, tak pro lepší mzdy, než které tu bývaly zvykem dříve.

Nakolik se všechny tyto záměry udrží, to ukáže až nadcházející čas, ale management je přinejmenším v tuto chvíli optimisticky naladěn: "Kdybychom továrně nevěřili, tak tu nejsme," shodují se Aleš Chytrý a Ivan Vrábel takřka jednohlasně.