„Bylo nám jasné, že ti lidé potřebují pomoc rychle. Vzali jsme čtyři auta, nářadí na střechy a co bylo třeba, plachty a různý spojovací materiál – a v sobotu brzy ráno jsme vyrazili do Hodonína,“ popisuje.

Ve čtyřech autech tak v sedm ráno do města postiženého tornádem dorazilo patnáct mužů: tesařů, klempířů a pokrývačů. Při příjezdu na místo je čekal hrozný pohled.

„Bylo to otřesné. Nedá se to popsat. Nebo spíš – je to popsatelné tolika slovy a pocity, že v tu chvíli si člověk jenom říká, jaká to pro ty lidi musí být beznaděj,“ vysvětluje.

Poté, co dorazili na předem určené místo, setkali se s koordinátorem pomoci. „Bylo to ne přímo sídliště, ale celá řada bytovek. Řekl nám, že můžeme začít, kde chceme.“

Tak se rozdělili na tři týmy podle toho, co kdo umí, a pustili se do práce. „Někde byly třeba jen rozházené tašky, to byly střechy, které se daly zachránit. Do těch jsme se pustili nejdřív. A ty, které byly úplně v háji, jsme aspoň zaplachtovali.“

Celkem tak během minulého víkendu stihli udělat pět střech, dvě z nich se jim podařilo zachránit. V neděli se vrátili zpátky domů a hned začali organizovat výjezd na další víkend.

„Zatím to vypadá, že nás pojede ještě víc než minule, zhruba kolem dvaceti lidí,“ upřesňuje Roman Kučera. Nemusí to však být konečné číslo. „Ještě stále se nám ozývají další dobrovolníci, takže je možné že nás tam nakonec pojede třeba i třicet.“

Velkou výhodou je to, že se jedná převážně o lidi z oboru, podle odhadu Romana Kučery jde o téměř tři čtvrtiny dobrovolníků. „Ale dobrá je každá ruka,“ uzavírá.

A dodává, že chce každému z nich poděkovat.