Práce botaniků občas může připomínat detektivku. Svědčí o tom třeba pátrání po ztracených odrůdách růží.

Na 370 odrůd růží bylo vyšlechtěno na území České republiky a Slovenska od dob vzniku Československa do současnosti. Místem, kde se budou uchovávat vybrané rostliny jako v genové bance, by mělo být také rozárium v Botanické zahradě při VOŠ a SZŠ Tábor. Podobná snaha má určitě smysl, protože ze zmíněných 370 vyšlechtěných druhů už je jich totiž přibližně sto nezvěstných. Připomíná to Jiří Žlebčík z Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice.

Růžím se věnuje Jiří Žlebčík od roku 1982, různými způsoby. Nejdříve to bylo zkoumání možností řízkování. "Běžně se růže očkují," upozorňuje Jiří Žlebčík. Hodně zjednodušeně a laicky řečeno jde při očkování o "roubování". Řízkování zase znamená, že se z jedince oddělí vhodná část, která sama vytvoří další rostlinu. "Šlo o nalezení odrůd, které se dají dobře řízkovat," říká ke svému výzkumnému úkolu botanik, který později dostal na starost genofond českých odrůd. Jak důležité je pečovat o zachování různých vyšlechtěných variant? Má to smysl historický i botanický. "Ukazuje na práci našich zahradníků, ukazuje, kde by se mohlo ve šlechtění pokračovat," vysvětluje výzkumník, že při křížení se hledají různé vlastnosti a čím širší je základna pro takové hledání, tím lépe.

Jiří Žlebčík hned uvádí příklad růže Koré, zajímavé, sadové, dva metry vysoké rostliny, která má deset centimetrů velké květy, ale světle růžové. "Kdyby se ji povedlo vyšlechtit v jiných barvách, bylo by to dobré," nastiňuje Jiří Žlebčík, jak pracují botanici při křížení..

Dodává přitom zajímavý postřeh, že růže se v současnosti vrací do veřejného prostoru. V posledních dvaceti letech se šlechtí půdopokryvné druhy, které vytvářejí až koberec květů a nepropouští pod sebou růst plevele, nemusí se vlastně chránit a jsou i otužilé. A začíná se také více dbát o vůni květů.

Když Jiří Žlebčík připomíná počátky pěstování růží v Československu, upozorní i na tehdejší jména nových odrůd, která připomínala třeba významné osobnosti - Jan Hus, Božena Němcová, ta by dnes možná podle přírodovědce už šlechtitelé květinám nedali. Za dobu Československa až dodnes bylo na území někdejšího státu vyšlechtěno na 370 odrůd. Ale stovka už jich je nezvěstných. "Když se nová růže nemnoží, zmizí. Rostlina má výdrž deset, dvacet let," říká Jiří Žlebčík a připojuje příklad zmizelého květu. Montezuma Rosice byla velmi oblíbená v 60. letech minulého století, v 70. letech byla vyšlechtěna Ostrava. Dnes nejsou ani v cizině. Některé české odrůdy se podaří v cizině dohledat, potom se vrací, je to úplná detektivka," zdůrazňuje Jiří Žlebčík.

Chválí i vznik táborského rozária v zahradě při střední a vyšší odborné škole. "Nemají tak vynikající vlastnosti, mají měkčí květ, jsou nižší, nekvetou tak bohatě, ale z hlediska šlechtění mají význam. Dají se využít pro další křížení," říká Jiří Žlebčík a dodává, že je důležité mít v republice rozárium na více místech, protože jedno může vymrznout, třeba v Čechách, ale na jižní Moravě se zachová.

A jak pestrý je svět květů růží, která je zvána také královnou květin? Hlavní sezóna je od poloviny června do poloviny července. Ale například Albertina, pnoucí růže vyšlechtěná v Průhonicích ve výzkumném ústavu v roce 2013, když odkvete, tak vyrazí nové výhony a opět květe, několikrát za rok. Jiné růže, které kvetou jen jednou ročně, zase dokáží vytvořit impozantní efekt.

K oblíbeným květům Jiřího Žlebčíka patří Rudolfina vyšlechtěná v Průhonicích Vojtěchem Benetkou. "Úžasný zdravotní stav, záplava sytě růžových květů," popisuje botanik přednosti rostliny, která dorůstá až čtyř metrů.

A jak může dorůst růže až čtyř metrů a vytvořit například bránu z květů? Nabídne se jí lano, které ji dovede třeba na větev stromu. Jakmile růže dosáhne sama až k větvi, už další oporu nepotřebuje a kvete, a kvete a kvete k potěše zahradníka i okolí. Zvláště ve starých zámeckých zahradách bylo toto využití růží oblíbené.

Dnešní pěstované růže mají samozřejmě základ v přírodě. "Ve světě je známo na dvě stě druhů divoce rostoucích růží," uvedl ke krásné květině Jiří Žlebčík a připojil, že zhruba dvacet jich bylo historicky využito pro křížení a okrasné pěstování. Mnohé druhy se ukázaly nevhodné třeba kvůli choulostivosti nebo vázanosti na určité podnebí. Základem dnešních odrůd jsou podle botanika většinou rostliny ze Středomoří, pásu území od Středomoří až ke Kavkazu nebo z některých částí Asie. "Už ve starověkém Řecku nebo Mezopotámii se růže pěstovaly," upozorňuje Jiří Žlebčík. Svůj původ mají v těchto oblastech plnokvěté růže, z nichž vzešla například známá stolistá růže.

Ve středověké Evropě je pěstovali třeba i v klášterech s náboženským podtextem, ale i k medicínským účelům. Moderní šlechtění je až záležitostí mnohem pozdější v moderní době. Třeba zmíněná stolistá růže vznikla zřejmě v 16. století ve Francii zkřížením několika druhů.

V táborském rozáriu by mělo být uchováváno zhruba sedmdesát odrůd královny květin. O změně dosavadního rozária tímto směrem rozhodli před časem. Už dnes je tam možné první desítky rostlin obdivovat. Například na nedávnou výstavu v červenci podle vedoucí zahrady Žanety Šiškové přišlo 400 návštěvníků. "V soutěži o nejkrásnější růži výstavy vyhrála odrůda "Schwarze Madonna". Jedná se o velkokvětou růži se sametově červenou barvou květů," uvedla Žaneta Šišková s tím, že červená barva této růže je velmi tmavá až budící dojem barvy černé, ale černé růže neexistují. "Vůně této růže je velmi jemná. Šlechtitelem růže je německý šlechtitel Kordes, který dal vznik této růži v roce 1992. Znalostní kvíz vyhrála paní Štěpánka Blumentrittová," doplnila Žaneta Šišková. Výherkyni čekala knižní cena.