Jenže samotný uran, palivo jaderné elektrárny, má k větru a sluníčku hodně daleko a tetelit se blahem z pohledu na vodní páru nad komíny a říkat si u toho „jakou to v Česku máme obnovitelnou energii“ je velmi pošetilé. To, kam Babišovy oči nedohlédly, je právě devastující těžba uranu – neobnovitelné suroviny a odpadu, který elektrárna produkuje.

Jaderný odpad je nejnebezpečnější odpad, který kdy lidstvo vyprodukovalo a doposud neexistuje uspokojivé řešení, jak s ním bezpečně a trvale naložit. Nyní je ukládán do meziskladů v prostorách jaderných elektráren, ale to nemá trvat věčně.

Tento zásadní hendikep se snaží vyřešit Správa úložišť radioaktivních odpadů tím, že odpad nasype a zabetonuje půl kilometrů pod zem. Ke stavbě úložiště vybírá z devíti lokalit a všechny až na jednu řekly nápadu ne. Tou jedinou, která proti úložišti neprotestuje, je Janoch, oblast v blízkosti jaderné elektrárny Temelín, vykazující největší pasivitu a nezájem o problematiku vůbec.

Každou sobotu až do sedmého září se mohou registrovaní zájemci zúčastnit prohlídky JE Temelín.
Temelín láká na prohlídky

Obyvatelé dotčené lokality o záměru často ani nevědí, a když ví, tak s tím nemají zásadní problém. Neshledávají rizika z úniku radiace, z leukémie nebo třeba obavy ze zničeného životního prostředí, jak je tomu u ostatních lokalit.

Do velké míry za to může život s MAPE Mydlovary. Jde o bývalou chemickou úpravnu uranové rudy a jednu z největších ekologických zátěží v Česku vůbec. Temelínští s ní bojují desetiletí a bez jakékoliv změny k lepšímu. Obyvatelé se cítí rezignovaně a bezmocně, když vidí, že stát situaci roky neřeší a podmínky se nezlepšují.

Na rozdíl od MAPE může úložiště přinést docela významné peníze pro obecní rozpočty, které jim mohou částečně vynahradit už tak zničené životní prostředí.

Jenže právě tahle neobezřetnost může být velmi nebezpečná a povýšit ekonomický přínos nad rizika se nemusí vyplatit.

Majda Slámová