Slovo empatie je pro Evu Dvořáčkovou klíčové. A nezůstává u slov. Jde k činům. To se projevuje i v jejím životě. V tom profesním uspěla na výbornou s hvězdičkou. Eva Dvořáčková se stala Pečovatelkou roku 2014.

Devětatřicetiletá paní Eva se netají tím, že když cenu před půl rokem přebírala, byla dojatá. Upřímně však podotýká: „Sice jsem byla navržena vedením Domů s pečovatelskou službou a ocenění s radostí i pohnutím převzala, ale toto ocenění Pečovatelka roku 2014 patří všem mým kolegyním. Myslím si, že tady v Českém Krumlově máme vynikající kolektiv."
Eva Dvořáčková z Dolního Třebonína pracuje osmým rokem jako pečovatelka v Domech s pečovatelskou službou v Č. Krumlově, o. p. s., na Vyšehradě. Pochvaluje si: „Největším problémem v mojí práci by mohl být syndrom vyhoření, ale naštěstí mám velkou podporu v rodině. Pomáhají mi muž i oba synové."

Za nominaci i titul je vděčná. Avšak v první fázi se ptala: „Proč zrovna já? Vždyť je tolik šikovných kolegyň, které by si ocenění zasloužily také." Eva Dvořáčková má kolem sebe tým asi pětadvaceti lidí, z toho osm devět je pečovatelek. A jistě ji ředitelka Ivana Ambrusová nenominovala před vyhlašováním jen tak. Svědčí o tom i hlas klientky Zdeňky Růžkové: „Zde se o nás velmi vzorně starají. Máme se tu báječně! Můžeme díky všem zaměstnancům prožít spokojené a aktivní stáří. Patří jim za to velký dík!" Eva Dvořáčková má samostatně v péči okolo deseti klientů různého věku.

Když jí 13. června v Lysé nad Labem v rámci výstavy „Šikovné ruce našich seniorů pro radost a potěšení 2014" předávali cenu, určitě jí její klienti a přátelé drželi palce. Dostala ocenění od České asociace pečovatelské služby jako nejlepší pracovnice pečovatelské služby za oblast Čechy; přesněji za přínos v péči o seniory a zdravotně postižené. Největší a nejtrvalejší odměnou je však pro Evu Dvořáčkovou fakt, že ji práce baví.

Jaká je vůbec náplň zaměstnání pečovatelky? „Každý den je vlastně trochu jiný. Někdy pomáhám klientům s hygienou, jindy jim jezdím nakupovat potraviny i oblečení. Někdy jim uklízím nebo peru a žehlím, někoho je nutné nakrmit, jindy se musí leccos zařídit na poště, v lékárně či u lékaře, anebo je k lékaři dovézt, být doprovodem. V podstatě pečovatelka zastává veškerou pomoc, která je třeba k zajištění domácnosti – od mytí nádobí až po koupání. Záleží, zda jsou klienti sami, nebo jim pomáhá jejich rodina; nebo jestli jsou klienti v mnoha ohledech soběstační. Některým stačí přinést oběd, jiným musíte umět pomoci úplně se vším, co je třeba."

Jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšné pečovatelky je přirozeně umění navázat kontakt. „S klienty mluvíme o tom, co je trápí, neboť většinou mají zdravotní problémy, z nichž se potřebují vypovídat. Ráda jsem, jakmile vzpomínají na to, když byli mladí, nebo pokud vypravují, co se jim v životě podařilo. Fajn je, pokud líčí šťastné historky."

Překvapená vítězka ankety Pečovatelka roku 2014 říká, že pro ni byla čest pouhá nominace. Vděčně přitom připomíná svoji matku, která jí byla vždy vzorem: „Moje maminka byla také zdravotní sestrou na chirurgii a urologii. Už jako malá, když jsem si hrála s panenkami, jsem měla jako rekvizity i obvazy."

Kromě toho, že v její práci převažují pozitiva, právě věk seniorů přináší rozmanité těžkosti. „Je vždy pěkné, pokud se s klienty seznámíte, sblížíte se s nimi. Horší pak je, když z tohoto světa odejdou." To jsou zkoušky života, bohužel i smrti. „Je dobré, zvyknete-li si s klientem vzájemně na sebe. Znáte ho nebo ji několik let, a on nebo ona potom zemře. Je to psychicky náročné, protože někdy nahrazujete nejbližšího důvěrníka, někdy zastupujete rodinu."

Být důvěrnicí není jednoduché. Evu Dvořáčkovou však charakterizuje dar vcítění se, starost o těla i duše. „Empatie je v tomto smyslu na prvním místě. Někdy je povídání s klienty veselé, jindy hodně smutné. Musím s nimi řešit mnoho problémů, které nedokázali vyřešit. V důchodovém věku se potýkají hlavně s nemocemi. Je-li třeba, konzultuji jejich stav s lékařem. Jsou-li velmi těžké situace, dokáže mě povzbudit kolektiv, na nějž nedám dopustit."

Společně s kolegyněmi jsou rády, jakmile se s klienty pobaví po obětavé činnosti na nějaké besídce. V rytmu ročních dob se s některými z nich zapojují do tvořivého vyrábění či dekorování. Výhodou pro Evu Dvořáčkovou je, že ji všemožné ruční práce nesmírně baví. Ve volném čase ráda vyrábí umělecké šperky. „V posledním roce jsem si oblíbila šperky z vinutých skleněných perel. Pořídila jsem si sklářský kahan, navrhuji a vytvářím ručně dělané korálky nebo náušnice." Jinak Pečovatelka roku 2014 ráda jezdí na kole, plave či s díky otevře hezkou knížku. Ruční práce jsou však její hlavní hobby.

Těsně před Vánoci se v odpovědi na otázku, co by uvítala, kdyby jí chtěl Ježíšek nadělit nějakou péči, odvětila: „Byl by velice příjemný třeba wellness pobyt. Po fyzické a psychické zátěži by byl relax výborný. Ani bych nemusela do zahraničí; nebyly by vůbec špatné české lázně spojené s masáží a koncerty či divadlem. Fajn by byl klid na těle i na duši. V létě bych se ráda s rodinou vypravila třeba na výlet na jižní Moravu."

I přes doposud nesplněná přání, obdržela Eva Dvořáčková poctu, která pro ni byla velkým překvapením. A jako dárek ostatním, kteří chtějí vyhrát nad syndromem vyhoření, vzkazuje P. F. do nového roku: „Když vidím u klientů pokroky, jsem sama spokojená. Mojí touhou je probrat lidi k životu."

Autor: Pavel Pokorný