Rodiče postižených dětí žijí v nejistotě. Bojí se, že přestane fungovat českokrumlovská asistenční služba pro jejich děti. Ta totiž stále bojuje s nejistotou kolem svého financování.

„Vím, že pokud je nějaký problém, mám se kam obrátit a mohu svoji dceru svěřit asistentce,“ uvedla například při otevírání kanceláře asistentů Jana Lavičková, matka malé Zuzanky. Jí a zhruba dvacítce dalších hendikepovaných dětí pomáhají asistenti s čím se dá. Doprovází je do škol, pomáhají jim s oblékáním a podobně.

Ještě první dva týdny tohoto roku nebylo jasné, kolik peněz přijde z ministerstva práce a sociálních věcí. Někteří asistenti tak skončili na úřadu práce (Čk Deník 15. ledna 2009). Rodiče postižených dětí nechápou a ptají se, jak je možné, že pracovníci asistenční služby pořád nevědí, kdy a kolik peněz na tuto službu od státu dostanou.

Podle Ingrid Jílkové, koordinátorky projektu, letošní dotace už ministerstvo se zpožděním přislíbilo, ale problém se tím paradoxně nevyřešil. „Jsme stále ve dvojí nejistotě. Naši klienti nevědí, zdali jim objednanou asistenci u dětí dokážeme zajistit a naši zaměstnanci nevědí, zdali je budeme moci zaměstnat a zdali dostanou výplatu. A to nejen letos, ale i v roce příštím.“ Protože se tyto dotace slibují jen na rok, není navíc možné uzavřít delší pracovní ani klientské smlouvy.

Občanské sdružení ICOS, které asistenční službu v Č. Krumlově provozuje, se tak nyní dostalo mezi rozevřené nůžky. Na jedné straně jsou klienti a zaměstnanci, na druhé straně ministerstvo práce a sociálních věcí, které peníze na činnost sice dodá, ale pozdě.

Jak doplňuje mluvčí ministerstva Jiří Sezemský, snaží se vyhlásit výsledky dotačního řízení co nejdříve, ale ne vždy je to reálné.

Pozdní oznámení ministerstva práce a sociálních věcí o tom, komu a jaké peníze rozdělí, vychází podle mluvčího Sezemského z termínu, kdy byl schválen státní rozpočet. „Toto se vloni odehrálo až během prosince. Protože však počet požadavků na dotace roku 2009 pro jednotlivé služby dosáhl téměř pěti tisíc, nebylo z administrativních důvodů reálné zpracovat a vyhlásit výsledky dříve,“ konstatoval Sezemský.

Podle názorů ministerstva je dotace na tyto služby nenároková, organizace ji tedy nemusí dostat. Podobná sdružení jsou financovaná z několika zdrojů a měly by tedy mít k dispozici i jiné peníze, než jen ministerské. „Jak tady chtějí mít fungující sociální systém, když nevědí, zdali na něj dají peníze?“ okomentovala tento názor koordinátorka českokrumlovského ICOSu Ingrid Jílková a dodala: „Většina našich ostatních peněz přijde pod podmínkou, až dostaneme ty ministerské. My patříme mezi nezávislý neziskový sektor a pokud jsme registrovaní k nějaké službě, musíme ji ze zákona provádět. Ale za co?“ V principu to znamená, že pokud svoji registraci organizace nezruší, musí služby ze zákona poskytovat, ale nikdo jí na ně teoreticky nemusí dát peníze.

V případě ICOSU pomohlo město Český Krumlov, i když podle starosty Luboše Jedličky tak na sebe přebírá samospráva nesplněné povinnosti státní správy. Peníze zatím nejsou ani na chystaný rozjezd rodinné porady.