Pes je vždy obrazem majitele

Jizvy po psích kousancích budou jedenáctileté Nikolce připomínat, co se přihodilo 22. září, když s kamarádkou jezdily na pennyboardu. Tehdy ji napadla mladá fena staforda a pohryzala ji na nohou a rukou, podrápala na zádech.

Stehy jsou pryč, rány se zacelily, rozsáhlé modřiny na lýtkách vybledly. „Už se cítím docela dobře,“ řekla nám včera Nikolka, která je ráda, že už může chodit do školy a ven. Při pohledu na velké psy je v ní stále ale malá dušička, protože jak ji statný pes povalil a kousal kam se dalo z mysli těžko vymaže.

Fenku Jenny musela majitelka za tři dny vydat policistům. Jana Karlíčková z městského útulku, kam zvíře po odebrání umístili, včera konstatovala, že jde hodného psa, který ale bohužel není vychovaný. „Je mazlivá, pohodová a jen na budoucím majiteli bude záviset, jak ji povede, jakému chování ji naučí,“ uvedla. Protože nezvládá ani základní povely „ke mně“ či „sedni“, když je čas, personál útulku se snaží něco ji naučit.

Dívka se vzpamatovává z pokousání, pes je pod zámkem

Zatímco ostatní obyvatele psího domova je možné „vypůjčit si“ na venčení a útulek tuto pomoc veřejnosti velmi vítá, v případě Jenny to neplatí. Ta má „domácí vězení“. „Je to rozhodnutí policie,“ vysvětluje Jana Karlíčková. Stafordka do výroku soudu o trestu pro ženu, která ji naprosto nezvládala, nesmí přijít do kontaktu s cizími lidmi. Zatím není ani možné hledat pro ni potenciálního nového pána.

Provozovatel českobudějovického útulku Rescue Animal Vladimír Kössl potvrdil: „Zjednodušeně řečeno je pes vždycky obrazem svého pána. To, že má nějaké genetické předpoklady dané plemenem, je jedna věc, ale druhá je samozřejmě socializace a výchova, které z větší části ovlivňují chování zvířete. Pokud ho nevychováme a nedáme mu možnost poznávat a vnímat okolí tak, aby bylo připravené na různé situace, má pak potíže komunikovat s okolím a správně jednat,“ uvedl Vladimír Kössl.

„Jde-li o zdravého jedince, vždy je to chyba majitele, jeho přístupu ke zvířeti,“ zdůrazňuje. Aby se pes choval civilizovaně, přátelsky a nevyjížděl po lidech ani psech, je nutné ho od útlého věku socializovat, vodit ven a vychovávat. „Musí si zvyknout, že kolem chodí lidé, jezdí auta a že na to nemusí reagovat špatně, protože je to běžná záležitost. Za druhé musí umět přijít na zavolání, to je možné učit formou hry odmalička. Nemám-li psa zvládnutého natolik, aby stoprocentně na první zavolání přišel, nemohu ho pustit z vodítka, protože v okamžiku, kdy přijde na to, že si může dělat co chce, tak poslouchat nebude. A takové chyby se pak špatně napravují,“ varuje Vladimír Kössl s poukazem na nedávný případ.

„Z toho, co jsem četl a viděl, si myslím, že pes neútočil, aby ublížil. Zřejmě ho zaujal pohyb a lovecký pud mu velel chytit kořist. Je těsně po pubertě, a tak se hodně rozdováděl," usuzuje muž s mnohaletými zkušenostmi.