Jak dlouho trvala výroba voru?
My jsme to stavěli loni dva měsíce. Ne tedy každý den, ale na přeskáčku. Ale celkově je to tak zhruba tři měsíce práce. Když jsme to měli v Černé v Pošumaví připravené na demontáž, tak mi přišli pomoct kamarádi a vlastně za šest hodin jsme to měli úplně rozebrané a připravené k přepravě. Tři hodiny jsme dělali intenzivně a další tři jsme ta tom pracovali jenom ve třech lidech. Tedy za šest hodin v pohodě.

Jak a čím bude vor poháněný?
Bude to poháněné plachtami a proudy. Jedeme tou hlavní trasou z Portugalska do Mexika, kde bych chtěl skončit. Takže hlavní pohon budou proudy a pasáty. Já bych rád stavěl i v přístavech, ale tam je zakázané plout bez motoru, takže nějaký motor nejspíš pro tyto účely budeme nuceni na vor dát. Jinak máme i pádla, takže jsme schopni se pohybovat i za pomoci pádel.

Jak dlouho myslíte, že bude cesta trvat?
Tak já si myslím, že kdybychom spěchali hodně, tak bychom tam mohli dojet i za tři měsíce. Tolerance je tři až pět měsíců. Ale já nechci spěchat, nechci takhle rychle plout. Já jsem to postavil proto, abych mohl plout pomalu. Rád bych se zdržel na každém ostrově. Jet tou starou cestou námořníků, čekat na vítr, poznat ostrovy, poznat lidi a zase jet kus dál. Já bych byl nejradši, kdyby to trvalo třeba pět let. 

Už máte posádku?
Posádku nemám. To je základní problém. Mám jen zájemce o plavbu, kteří se rozmýšlí, jestli poplují, nebo nepoplují. Každý má něco, ale nikdo nemá dostatek času. To jsem jedinej já. Mám neomezený čas. Rozhodl jsem se, že změním život. Že nebudu honit peníze a že si budu užívat života a moře, které miluju. Takže bych nejradši plul pět let tam a pět let zpátky.

Jaká kritéria by měla případná posádka mít?
Žádná nejsou. Ať se přihlásí kdokoliv. Z kohokoliv může být námořník.

A kdy chcete vyplout?
Až seženu tu posádku. A hlavně bych potřeboval nějakého partnera, protože to vše financuji z důchodu a z toho, čím mi pomohou přátelé. Protože nějakou korunu to stojí a moje prostředky jsou omezené. Celkový rozpočet je asi 400 tisíc korun. Já už jsem to tedy z větší části zafinancoval, ale kdyby mi někdo pomohl, tak to urychlí. A když ne, tak na to dospořím, ale to bych třeba potřeboval ještě rok, nebo dva, než na to našetřím a než bych to mohl to zafinancovat celé sám. Ale třeba se nějaký sponzor chytne. Jeden mi už přispěl na cestu do Mexika. Tam jsem potřeboval zjistit, kde budeme moci zakotvit. Tento spnzor nám dal 40 tisíc, což nám strašně pomohlo. Díky tomu dneska vím přesně, kde přistát. Jinak by to v Mexiku bylo strašně složité. To si nikdo nedokáže představit, jaká tam je situace. Jsou tam samé špičaté, třímetrové brány a securiťáci a velké hotely. Já jsem tam prošel asi 200 km pěšky, než jsem našel místo, kde chceme přistát. Respektive, kde nás jsou ochotni přijmout.