Smutný prim si drží v jižních Čechách českokrumlovský zámek. Ze všech památek právě Český Krumlov nejvíce přitahuje sebevrahy. Podle hrubých odhadů jich bylo za posledních cirka 15 let pět. Tito lidé si ale nejspíš neuvědomují, že pod Plášťovým mostem, kde jejich život končí nejčastěji, prochází davy turistů. Ty může padající člověk smrtelně zranit.

„Popravdě mě to vůbec nenapadlo, že tady takové nebezpečí hrozí,“ pokrčil včera u mostu rameny Martin Hruška, jeden z návštěvníků Českého Krumlova. „Na druhou stranu, stát se to může kdekoliv. Pokud chce někdo skočit mezi lidi, je to sobecké.“

Nedělní případ, kdy byla pod Plášťovým mostem nalezena mrtvá žena, nabádá k otázce, jestli se tomuto neštěstí dá nějak zabránit. Většina lidí se shoduje, že pokud si někdo chce vzít život, nějaká opatření ho nezastaví.

„Jestliže se někdo rozhodne, že ukončí dobrovolně svůj život, těžko s tím něco na zámku podnikneme. Může se stát, že by si někdo ze zaměstnanců či bezpečnostní služby všiml podezřelého chování a stihl by zorganizovat psychologickou pomoc. Rozpoznat ale tuto situaci je podle mě jen o náhodě,“ řekl včera ředitel českobudějovického Národního památkového ústavu Petr Pavelec.

Může správa zámek nějakým způsobem zabezpečit, aby si zde člověk nemohl vzít život? „Možná bychom mohli vymyslet nějaké zábrany, ale myslím si, že by to bylo u Plášťového mostu velmi komplikované technické řešení,“ uvedl Pavelec.

Pavelec zároveň případná opatření nevyloučil. „Lidský život je na prvním místě. Kdybychom zjistili, že je to smysluplné a život by to ochránilo, určitě by se nějaké zabezpečí udělat dalo. Skutečně mám ale za to, že pokud si takový člověk nevybere Plášťový most, najde si jiné místo. Je to smutné,“ řekl ředitel jihočeských památkářů.

S jeho slovy souhlasí i Zdeňka Tučková, správkyně Dívčího kamene. „Myslím si, že jsou veškerá podobná opatření zbytečná. Jestli se člověk rozhodne, pomůže mu maximálně psychologická pomoc. Jinak se tomu asi zabránit nedá,“ posteskla si Tučková. Ta se na Dívčím kameni snaží o co nejbezpečnější provoz. Uhlídat celý areál hradu je ale na jednoho člověka prakticky nemožné.

„Snažíme se, aby tu bylo maximálně bezpečno. To ale samozřejmě tak úplně nejde, vždyť je to zřícenina!“

Na Dívčím kameni došlo k tragédii v devadesátých letech. „Je tady i náhrobek. Slyšela jsem několik zaručených verzí, jak k tomuto neštěstí došlo. Těžko říct,“ řekla Tučková. „Ještě si vzpomínám na jednoho třísovského občana, který sem chodil strašit turisty. Spadl ze zdi, ale naštěstí se mu vůbec nic nestalo.“