Českokrumlovskem se keltský světelný signál vine po dvou trasách. Jedna vede ze Svatého Jana nad Malší Kaplickem a Trhosvinenskem přes Kleť na Šumavu a dál republikou, druhá je kratší, zatím samostatná, a dala by se nazvat jako Vyšebrodská. Vede z Malšína přes Vyšší Brod podél Lipna a přes Knížecí stolec do Chvalšin.

Telegraf se po způsobu Keltů koná vždy v březnu. Spočívá v tom, že dobrovolníci si – podobně jako si v minulosti Keltové pomocí ohňů posílali signály a informace - předávají v přesně daném čase světelný signál mezi kopci. Keltský telegraf tak propojuje místa v krajině a je to jakési poděkování za budoucí úrodu, vůni a krásu květin, med a víno, za svornost a dobrou vůli.

Úspěšnost závisí na tom, jestli dobrovolníci obsadí ta správná místa. Na vrchu Hradiště například tradičně držel stráž Jiří Růžička z Velešína. „Zapomenutý čert hlásí jižní větev zřetelně a jasně. Hezké jaro všem,“ podal zprávu ze svého stanoviště, kde byl však tentokrát úplně sám, pouze se svým čtyřnohým kamarádem. Jiří vyslal světelný signál výstřelem ze světlice ve 20.32 hodin. „Viditelnost byla parádní, svítila půlka měsíce, takže jsem chvílemi ani nepotřeboval baterku. Viděl jsem všechny okolní signály – z Kleti, Todeňské hory, z vodárny v Nesměni atd.“

Na Mojensku na Horním sosnovci signál ve 20.22 hodin zajistil čert Prokop Böhm. „Byli jsme na kopci sice jen ve třech, ale přesto jsme si to užili. Spojili jsme telegraf s Hodinou Země, opekli výborné buřty, které nám vyrábějí na dohled z kopce a s pocitem skvělého přivítání jara a navázáním vizuálního kontaktu s okolními kopci jsme odcházeli v půl desáté domů.“
V Malšíně se na vyšebrodské trase o signál ve 20.32 hodin postarala parta lidí kolem Jarmily Vojtíškové. „Odpálili jsme dva kompakty, červené a bílé světlo, ze skály od kaple Tumberg,“ líčila Jarmila Vojtíšková. „Byli jsme čtyři čerti z Loučovic, kde vysíláme signály z Vyklestily, a dva lidé se k nám v Malšíně přidali. Byl to první zkušební odpal světla z Malšína, příště se tam pokusíme setkání rozšířit.“

Blíže průběh předávání světelných signálů popsal Prokop Böhm, neboli čerti Victoria, Veronika a Prokop z Horního sosnovce nad Mojným, stanoviště D16.

„Na kopec jsme přicházeli kolem půl osmé,v počtu tří čertů. Rozdělali oheň, pekli výborné buřty a čekali na chvíli, kdy to vypukne. Počasí nám docela přálo a viditelnost byla ucházející. Ve 20:18 vypálili světlice na Kleti. 20:20 vysílal signál Šibeniční vrch u Českého Krumlova, ve 20:22 jsme pomocí ohňostrojového kompaktu vysílali my. 20:24 Velešín. Jen signál ve 20:26 z Todeňské hory jsme neviděli, ale viděli jsme dál 20:28 signál z vodojemu v Nesměni. 20:30 Slabošovka, 20:32 Hradišťský vrch u Kaplice a poté zřejmě i signál ze Sv. Jana, který byl pro nás překvapením, protože jsme o něm z rozpisu trasy nevěděli.

Opět se ukázalo, jak má náš oblíbený, nenápadný kopeček Horní sosnovec u Mojného výtečnou pozici a je z něj výhled do širého okolí. Ne nadarmo tu dříve stávala rozhledna.“
A na konec Prokop Böhm vyslovil přání nejenom své, ale všech čertů: „Byl bych rád, kdyby se i díky zveřejnění našeho pozorování k nám v příštím roce přidalo více lidí z okolí, aby mohli mít tak jako my radost z této, pro nás již tradiční, jarní akce a mohli se u ohně radovat z této oslavy příchodu jara, tak jako se již každoročně radujeme i my.“