Růžena Vejsová, provdaná Šnejdová, dodnes žije v Blansku, v domě, který její rodiče po válce koupili od odsunutých Němců. „Pro tátu si přišli v noci ze 6. na 7. října. Když ho sebrali, odvezli ho do Kaplice, pak do Budějovic a potom přímo na Pankrác.“ Tam ho čekal výslech, který si nic nezadal s mučením.

Růžena Šnejdová.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

V roce otcova zatčení bylo malé Růženě osm, devět let. Něco si pamatuje, něco zná z vyprávění. „Začali převádět na Černém Údolí, bylo to tehdy velmi organizované. Táta poslouchával Svobodnou Evropu na starém rádiu, hrozně to chrastilo, to si dobře pamatuju, že jsem skoro nerozuměla, a vždycky se ozvalo Kykyryký dobrý den, na shledanou za týden. Hlásí se vám Kohout. Dávali si nějaké znamení a vždycky věděli, že se bude třeba v neděli převádět,“ pustila se do vyprávění. „Já sama vím o dvou konkrétních lidech, které převedli, ale bylo jich mnohem víc. Chodili sem za tátou údajně klepat kosy a mluvili přitom německy. Vím o jednom, kterému se říkalo Ferda, ten skončil v Kanadě, pak vím o benešovském faráři Sasinovi. Souvisí to i s procesem kolem vyšebrodského lékaře Josefa Zenáhlíka.“

Stavba nového bytového domu v Dolním Dvořišti.
Dolní Dvořiště chce nalákat mladé lidi. Staví bytovku a opravuje hospodu U Malše

Kromě Františka Vejsy (*2.9.1914 - †3.1.1988) přes hranice převáděl také jeho bratranec Jan Pils. „Pak si vzpomínám na další jména v té souvislosti: učitel Doležal z Benešova nad Černou, Markéta Jentscherová z Benešova, kterou pustili brzy z basy, tu jsem i já sama viděla, pak pan Jouza z Dubu, pan Kuldan z Hradiště, za kterého to snad vzal na sebe jejich Pepík, protože táta byl nemocný, a doktor Zenáhlík z Vyššího Brodu, ten měl vysílačku někde v květníku.“ Právě Josef Zenáhlík společně s bratrem Jiřím a skupinou kolem nich stanul v roce 1953 ve slavném procesu před soudem za špionáž a velezradu.

Pozn.: Učitel Doležal z Benešova, Jan Kuldan z Děkanských Skalin, a Jouza z Dubu nebyli převaděči. Fr. Doležal trpěl celoživotně silným zánětem žil a chůzi přes čáru by nezvládl. Stejně tak paní Jentscherová nepřeváděla, ale její manžel Jentscher byl převaděč (bývalý voják wehrmachtu-uprchl už před 1948). Ani dr. Zenáhlík nepřeváděl - byl napojen na francouzskou rozvědku. Kněz Stanislav Sasina (působil v Benešově n. Č.), to je docela jiná kategorie, ten nepřeváděl, ale sám byl  tzv. " agent chodec". (Josef Mrázek-Hořický) 

Jinovatka. Ilustrační foto.
Krumlovsko má za sebou celonoční mráz. Na Pohoří mrzlo skoro nejvíc v Česku

Pro Františka Vejsu si, jak už bylo řečeno, přišli v noci ze 6. na 7. října. „Že se něco chystá, se dozvěděli s předstihem, hlášku dostali snad někde ve Velešíně. Věděli to nějakých čtrnáct dnů předem, ale nevím, jestli ze Svobodné Evropy nebo přes doktora Zenáhlíka. Táta si vzal tehdy dovolenou a do komína v černé kuchyni zazdil zbraně, které měl u sebe. Ty měli pro jistotu, nikdy nikoho nezabili. Na hranicích měli svoje péesáky, a když bylo hlášeno převádění, ti vypnuli elektřinu, aby mohli přestřihat dráty a nic se jim nestalo.“

„6. října odpoledne k nám přiběhla teta Pilsů s tím, že hledají tátu. Ten zrovna česal hrušky, skočil ze stromu, sedl na motorku a vrátil se až ve tři ráno. Asi v 11 hodin v noci už přišli policajti, mluvili s maminkou, a ta pak řekla tátovi, když se vrátil, ať uteče. Oni ale čekali schovaní v chodbě, bafli ho a odvezli,“ popsala Růžena Šnejdová. O pár dnů později si pražská kriminálka přijela pro zbraně zazděné v komíně. „Táta měl kleště na stříhání drátů v tašce, na které jsem tenkrát seděla. Při výslechu tátovi vymlátili zuby, o těch zbraních jim řekl on sám.“

Manželé Vejsovi na archivním snímku.Manželé Vejsovi na archivním snímku.Zdroj: Se svolením R. Šnejdové

Františka Vejsu pak z Prahy odvezli do uranových dolů do Horního Slavkova, později byl v Příbrami. „V té době se rozstonal, dostal silikózu plic, později i rakovinu plic, a za tři roky vězení ho pustili domů, i když dostal 5,5 roku. Říkali tenkrát, že on to nevymýšlel, ale nechal se zlákat kamarády, a tak nedostal víc,“ přiblížila pamětnice.

V době věznění ho dcera viděla jenom jednou, pouhých pět minut u okýnka v Příbrami v roce 1955. „Pak až v 56. roce o prázdninách, to jsem vyšla ze 6. třídy, jsem šla u nás v Blansku nakoupit a cestou jsem potkala nějaké dva chlapy. Pozdravila jsem a šla jsem dál. Když jsem se vrátila domů, byli ti dva u nás. Bylo to Doležal a můj táta, strejdu Pilse pustili až později.“

Po návratu z vězení pracoval František Vejsa v kaplické Motoru a pak, až do důchodu, byl bagristou v lomu. Zemřel v roce 1988.

Zmínka o Františku Vejsovi a Janu Pilsovi se objevuje ve studii „Nechtěl jsem jen nečinně přihlížet“ o římskokatolickém knězi Stanislavu Sasinovi z Benešova nad Černou od Jiřího Řezníčka, která je uložena v Archivu bezpečnostních složek (ZDE). Skupina pomohla na Západ např. Jaroslavu Šubrtovi, faráři z kostela v Benešově nad Černou nebo benešovskému poštovnímu zřízenci Ondřeji Haláčkovi.
Máte archivní materiály z té doby nebo si na ni pamatujete? Pokud ano, ozvěte se na zuzana.gabajova@denik.cz.