Starší, než dosud odborníci mínili, je tvrz v Tiché nedaleko Dolního Dvořiště. Potvrdil to záchranný předstihový archeologický výzkum části tvrziště, na němž v uplynulých dnech pod vedením profesora Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu Akademie věd ČR pracovali studenti archeologie ze Západočeské univerzity v Plzni. Překvapení však výzkum, jenž členům sdružení Hrady na Malši umožní podniknout další kroky k přiblížení tvrziště jeho původní podobě, přinesl mnohem více.
„Do psané historie vstoupila tvrz v roce 1360. Některé nálezy, které přinesl letošní archeologický výzkum, je ale možno datovat k přelomu 13. a 14. století. S počátky tvrze se tedy posouváme výrazně dopředu,“ zmínil profesor Tomáš Durdík.
Zásadně přínosných výsledků má však podle něj výzkum hned několik. „Například teď už víme, že podoba tvrze byla původně složitější, než jsme si představovali. Její součástí byly kromě věže nejméně dvě výstavné budovy,“ uvedl Tomáš Durdík.
Bádání však archeologům výrazně ztížila pečlivost jistého bagristy, který podle vyprávění pamětníků někdy v 60. letech minulého století se strojem typu Chruščevík v areálu tvrziště srovnal se zemí tři domy, které tady stály. Dva z nich byly zřejmě původní, středověké, ten třetí pak pocházel přibližně z 2. poloviny 19. století. S historickými stavbami přitom dělník zničil i velké množství důkazů o tom, jak památka dříve vypadala a jak se zde žilo.
„Na ploše, kde jsme bádali, jsme tak především museli řešit otázku, zda nám onen nešťastný Chruščevík zničil úplně všechny stopy, nebo alespoň něco zbylo,“ zmínil odborník.
Badatelé nakonec slavili alespoň dílčí úspěch. „Přestože se ten bagrista hodně snažil a zdejší terén částečně rozjezdil až na skalní povrch, který se nachází pod ním, pozůstatky středověké komplikovanější zástavby jsme tady našli. Jde především o dva metry silnou obvodovou hradbu, v jejíchž základech je podle našich zjištění malty opravdu poskrovnu. Zednický šlendrián zkrátka fungoval ve středověku stejně jako dnes,“ podotkl s úsměvem Tomáš Durdík.
Archeologové objevili rovněž základ zdi, která vymezovala zděnou budovu. „Tu, stejně jako již zmíněnou hradbu, neumíme přesně odatovat. Co ale víme, je, že ke zděné části budovy přiléhala ještě hrázděná část, která vyhořela někdy v průběhu 2. poloviny 15. století. Když byla budova po požáru obnovena, hrázděná část už byla provedena v kameni,“ popsal Tomáš Durdík.
Zda na původních, nyní objevených základech vyrostou nové stavby, anebo zůstanou základy vystaveny na odiv veřejnosti tak, jak je archeologové odkryli, zatím není jasné. „Osobně nejsem přítelem toho, stavět na území tvrziště nové objekty. Nicméně studenti architektury, kteří mají za úkol vypracovat návrhy oživení tohoto území, mohou přijít s dobrým nápadem. I tak bych ale stál spíše o to, aby návštěvníci Tiché vnímali tvrz v její původní podobě, a ne, aby gotické věži, která tu stojí, konkuroval nějaký novodobý objekt, jenž by s památkovou podstatou věci neměl mnoho společného. S podobnými stavbami je možné posunout se například před vlastní tvrziště,“ navrhl Tomáš Durdík.
Jak odborník naznačil, najdou–li se v budoucnu potřebné finance, letošní archeologický výzkum v Tiché není poslední. „Každé takové bádání odpoví na jednu otázku a přitom otevře tři další. A tak i my tady stále máme spoustu nezodpovězených otázek. Nicméně už víme, jak asi tvrziště fungovalo a co na něm bylo. Potřebný základ pro úvahy o dalším využití tohoto prostoru tedy máme,“ uzavřel profesor Tomáš Durdík.
Výzkum v Tiché byl vhodnou příležitostí k tomu, aby studenti archeologie ze Západočeské univerzity v Plzni mohli absolvovat svou povinnou praxi. „Jsem v prvním ročníku, takže je to moje první zkušenost tohoto druhu. V Tiché jsem se naučila spoustu věcí, které bych ve škole nepochytila – ať už jde o kreslení, anebo poznávání novějších nálezů. Identifikovat třeba umakart, když ho člověk po letech vykope ze země, je docela těžké,“ uvedla studentka Linda Zitová.
Interiéry tvrze v Tiché svého času zdobila vůbec nejnáročnější kachlová kamna, jaká středověk znal. I to je jeden z překvapivých závěrů letošního archeologického výzkumu v areálu tvrziště nedaleko hranic s Rakouskem.
„Je to takový jaguár mezi auty, která běžně nacházíte u majitelů chalup. Kamna byla podle nálezů, které jsme objevili, postavena z prořezávaných, velice kvalitně provedených kachlů. Z toho je zřejmé, že uživatel tvrze si pro sebe dokázal zajistit pohodlí,“ uvedl profesor Tomáš Durdík.
Archeology v Tiché při nedávném bádání zaskočilo i to, že se zde dochovalo relativně málo zvířecích kostí. „Nepochybuji však o tom, že se tady jedlo maso ve velkém. Je to dáno spíše tím, že vrstvy, v nichž bylo možné kosti najít, jsou už následkem demoličních prací v areálu tvrziště pryč,“ vysvětlil Tomáš Durdík.
Kromě toho odborníci narazili na řadu poměrně obvyklých nálezů, mezi nimi například úlomky kuchyňské a stolní keramiky, hřebíky anebo hrot střely do kuše, což je u objektu s vojenskou funkcí běžné.
Už 650 let se píše historie tvrze, s níž nejstarší historické prameny spojují pány Jana a Beneše z Velešína. Jedinými dodnes dochovanými částmi tvrze jsou věž a kus příkopu. „Věž náleží k velmi dobře dochovaným objektům svého druhu, které zřejmě hrály především obrannou roli. V celkovém řešení podoby tvrze se nepochybně mohla promítnout i ta skutečnost, že po většinu doby své existence nebyla ani centrem panství, ani šlechtickou rezidencí v pravém slova smyslu,“ uvádí ve své publikaci Hrady na Malši profesor Tomáš Durdík, čestný předseda sdružení Hrady na Malši, jehož členové se snaží vrátit památku do dob její největší slávy.
Podle odborníka byla tvrz v Tiché především správním objektem nejprve na velešínském a později novohradském panství a sídlili zde pouze hejtmani. Už v roce 1387 tvrz získali Rožmberkové, konkrétně Oldřich a jeho syn Jindřich, kteří ji dali spravovat purkrabími. V té době, konkrétně ve druhé polovině 15. století, tvrz nechal Hejtman Čáp z Radonic pro sešlost opravit. Později se stala pobělohorským konfiskátem a celé novohradské panství včetně vsi Tiché i s tvrzí získal Karel Bonaventura Buquoy. Jak Tomáš Durdík píše, po několika požárech, které památku postihly v letech 1687, 1707 a 1789, nechal roku 1789 Buquoy tvrz přestavět na pivovar, který však neměl dlouhého trvání.
