Nejenom kůrovec ničí jehličnany v jihočeských lesích. Lesníkům dělá vrásky na čele také apetit asi dva centimetry velkého brouka – klikoroha borového. Jak zredukovat jeho počty, zkoumají pracovníci českobudějovického biologického centra. Vyvinuli a nastražili pasti.

„Jsou to pasti na klikoroha borového. Vyvinuli jsme je ve spolupráci s firmami L.E.S. CR a Scitech,“ vysvětlila Markéta Davídková, vědecká pracovnice laboratoře pod vedením Petra Doležala. „Je to škůdce lesních výsadeb, okusuje lýko mladých stromků a může způsobit jejich až devadesátiprocentní úhyn na celé pasece. Může kůru stromečku ožrat kolem dokola, takže stromek nemůže natahovat vodu.“ Past na brouky tvoří vnější válcovitý plášť, který má vespod odtokové otvory. V něm je další plášť, rovněž s odtokovými otvory, který zachycuje klikorohy. „Ten vnější plášť trvale necháváme zahloubený v zemi a vytahujeme ven pouze vnitřní plášť s odchycenými brouky,“ ukazovala Markéta Davídková. „Čili obsluha pasti je poměrně snadná.“ Brouk otvorem ve víčku do pasti vleze nalákán jeho žlutou barvou i feromony vyluzující vůni borového lesa.

Klikoroh borový patří do čeledi nosatcovitých a jde ve stopách kůrovcové kalamity. Klade vajíčka do kořenů pařezů, většinou nedávno poražených stromů. V nich se vyvinou larvy, pro něž jsou pařezy atraktivním zdrojem potravy. Larva roste do té doby, než se zakuklí. Podle počasí dospělý brouk vyletí ještě v téže vegetační sezoně, nebo přezimuje a vyletí v příští vegetační sezoně. A nepotřebuje k tomu až takové teplo, jako kůrovec. Spokojí se i se 14 °C. Brouci se pak živí mladými semenáčky. „Zajímavostí je, že se jedná o brouka poměrně dlouhověkého, neboť může žít až čtyři pět let,“ doplnila Markéta Davídková. „Nezaměřuje se jenom na borovice, chutnají mu i smrky, modříny, douglasky. Dokonce, jak jsme zjistili, nepohrdne ani břízou, ale po jejím žíru posléze hyne. Proto doporučujeme lesníkům, aby nechávali zmlazovat břízu na pasekách.“

Letní žír klikoroha borového v lesích právě nyní vrcholí. V současnosti je v ČR kalamitou klikoroha borového poškozeno několik tisíc hektarů. „Poškození tímto broukem vždy narůstá po kůrovcové kalamitě, protože vzniká hodně holin s pařezy,“ uvedl entomolog Petr Doležal. „Populační hustota na lokalitě může dosáhnout několika set tisíc jedinců na hektar, při takové populační explozi tam nepřežijí sazenice vysázené lesníky, ani přirozené zmlazení lesa. Pak je zalesnění lokalit odlesněných kvůli kůrovci velmi komplikované.“ K ochraně rostlin slouží insekticidy, kdy se sazenice už před výsadbou namáčejí v insekticidu. Při větším poškození se provádí postřik. „Jenomže po jeho aplikaci uhyne veškerý hmyz,“ podotkl Petr Doležal. „Hledali jsme proto lepší způsob ochrany, a to odchyt do nejrůznějších druhů pastí. Naše pasti odchytávají živé klikorohy, láká je feromon, který napodobuje vůni pařezů. Po výběru z pastí brouky likvidujeme.“

Pasti na klikoroha borového testují pracovníci Biologického centra Č. Budějovice v lesích na Kleti. | Video: Deník/ Zuzana Kyselová

Jelikož ani Jihočeskému kraji se kůrovcové kalamity nevyhnuly, je poškození porostů ve správě vojenských i státních lesů poměrně velké, zejména na území Lesní správy Český Krumlov. Vědci z Biologického centra zde provádějí pokusy již čtvrtým rokem. „A nezdá se, že by poškození klikorohem klesalo,“ řekl Petr Doležal. „Pasti by měly na lokalitách, kde se nevyskytují statisíce jedinců, jejich populační hustotu snížit a sazenice ochránit. To se nám tu potvrzuje. Máme tu asi pět lokalit s instalovanými pastmi, a poškození stromků v nich je nižší.“

Letos vědci zaměřují svůj výzkum na to zjistit, kolik pastí je třeba na hektar plochy. V uplynulých letech vylepšovali design pastí s firmou Scitech i složení atraktantu. „Snažíme se zjistit, kolik pastí je třeba instalovat na jeden hektar, abychom ty sazenice účinně ochránili. Zatím to vypadá, že bude stačit kolem dvaceti pastí,“ shrnul Petr Doležal. Lesníci pasti testují na jihu Čech a v severních Čechách v kalamitních oblastech.