Prezidentův podpis Lisabonské smlouvymůže ovlivnit život na Českokrumlovsku. A podle některých názorů zcela zásadně.

Glosu redaktora Zdeňka Zajíčka O (ne)znalosti si přečtěte ZDE!

Zvláště příhraniční oblasti by totiž měly zbystřit sluch při slovech o možném prolomení takzvaných Benešových dekretů. Pokud by se totiž obavy některých odborníků naplnily, pak by se nemalá část majetku v regionu musela vracet jejich původním majitelům.

Nezájem i strach

Podle sondy, kterou provedl v předchozích dnech Českokrumlovský deník, zazní při otázce na téma znalosti Lisabonské smlouvy nejčastěji záporná odpověď.

„O tohle se já vůbec nezajímám. Politikou jsem znechucena, to, co se v ní děje, to je neštěstí,“ říká například Eva Assmannová z Kladenského Rovného. „Já jsem na politiku rezignovala. Teď řešíme kůrovce na Šumavě, ale Lisabonská smlouva? To ne.“

Přesto jsou tací, kteří možný problém vnímají a pochopili jej. „Já jsem si svého času koupil pozemek, který kdysi určitě patřil někomu z německých obyvatel. Teď na něm stojí můj nový dům,“ říká například Miroslav Valha.

„Asi bych nebyl úplně rád, kdyby mi jej někdo chtěl sebrat. Na druhou stranu, je to historie, která už jednou proběhla. Možná tehdy bylo některým lidem něco sebráno neprávem, ale já jsem si to koupil za poctivě vydělané peníze. Benešovy dekrety by podle mne v platnosti zůstat měly, to je i podmínka našeho prezidenta Václava Klause. A koneckonců, Švédové nám z dob třicetileté války také nevracejí žádné u nás uloupené poklady.“

Podle Jana Vaněčka z Českého Krumlova teoreticky může dojít k situaci, že by bývalí sudetští Němci vznesli protest proti Benešovým dekretům a žádali navrátit nazpět majetek, který zde zanechali po odsunu v roce 1946.

Krumlovské paradoxy

V Českém Krumlově žili převážně Němci, v únoru 1646 došlo k prvnímu odsunu, v transportu bylo 1300 mužů, žen a dětí. Nákladní vlak je odvezl do Bavorska. Nejen pro Český Krumlov, ale pro celé pohraničí, kde žili dříve Němci, by případné snahy na vrácení majetku znamenaly zneklidnění - a znepokojení, že stát nedokázal v této věci jednat. Paradoxně a v nadsázce lze říci, že v řadě případů by to i znamenalo, že dům by přešel z německého majetku znovu do německého majetku, neboť některé domy ve městě mají německé vlastníky, kteří je po roce 1989 odkoupili, založili firmy a podnikají tady. Jan Vaněček

„Koneckonců toto mohou udělat i bez Lisabonské smlouvy u mezinárodních soudů kdykoliv, ale zatím se tak nestalo,“ říká spisovatel Vaněček. „Nicméně pokud by Česká republika dosáhla právě v Lisabonské smlouvě ustanovení, že Benešovy dekrety nelze zpochybňovat, vyloučila by takové požadavky na věky. Začít se tím zabývat se mělo ale dřív. Hlavně naši europoslanci měli konat a snažit se. Pak i parlament, senát a také prezident, který to teď za všechny činí na poslední chvíli a dělá si tím i u leckoho zle.“

Podepsat ano, či ne

Stanislav Trnka, českokrumlovský zastupitel (KSČM)

„Někteří odborníci vyjadřují obavy k tomu, co se týká nás v pohraničí, tedy obavy, které má i prezident Václav Klaus. Ale jiná škála vysoce erudovaných odborníků říká, že to je nesmysl. Já se kloním spíše k těm druhým a podepsal bych. Mnoho z nás si musí přiznat, že neznáme obsah Lisabonské smlouvy a pak můžeme říci spíše citem než rozumem, jestli podepsat nebo nepodepsat. Já chci být v Evropě a chci být na stejné rovině s ostatními státy.“

Luboš Jedlička, starosta Českého Krumlova (ODS)

„Problém Lisabonské smlouvy se nás bytostně dotýká, protože žijeme na území, kde bylo vždy majoritní německé obyvatelstvo. Obecně vzato jsem euroskeptik. Jsme malá zemička ve velkém celku a nebudeme si naivně myslet, že tomu bude někdy jinak. Jsem zastáncem toho, co říká prezident Václav Klaus, kdy podmiňuje podpis Lisabonské smlouvy neotevřením Benešových dekretů ze strany Evropské unie. Já bych smlouvu nepodepsal.“