V domě na Chvalšinské, v těsném sousedství sportovní haly na jedné straně a tolik diskutovaného historického mostku na straně druhé, žijí manželé Sváčkovi se svými dětmi už třiadvacet let. Před devíti lety je rozbouřená a vzedmutá Polečnice dokonale vyplavila.

Veřejné projednávání chystaných protipovodňových opatření na této říčce, které se tento týden konalo v Českém Krumlově, a zpráva, že problematický historický mostek, který velkou měrou přispěl k jejich neštěstí, zůstane stát tam, kde je, Sváčkovým znovu rozjitřily staré rány. Na vlastní kůži totiž zažili to, o čem mnozí jen čtou, nebo debatují. Historický, památkáři chráněný, dvouobloukový mostek se totiž v srpnu roku 2002 stal hrází, u níž se hromadily naplavené trámy, stromy a další materiál. Až jednoho srpnového rána tato hráz přetekla a Sváčkovy probudila rána. To divoká voda vyrazila dveře do suterénu jejich domu.

„Vykoukli jsme z okna a přes dvůr už se valila voda,“ vzpomínal Jiří Sváček. Pak už příliš času nazbyt nebylo. Stoupající rozpěněná, kalná, hnědá a studená Polečnice postupně pronikla až do přízemních prostor domu a nechybělo mnoho a šplhala se ještě výš. Ven pomáhali Sváčkovým hasiči s nafukovacím člunem. Do téhož člunu pak nastupovali i obyvatelé sousedního domu z oken prvního patra.
„Nikdy dříve jsme tady něco takového neregistrovali. Jednou vymlela velká voda koryto u tenisových kurtů, asi třikrát jsme už připravovali pytle s pískem, ale nikdy nedošla voda tak daleko, jako při povodních v roce 2002,“ vzpomínal Jiří Sváček.

Ani devět let poté není koryto nebezpečné říčky Polečnice a okolí upraveno tak, aby se nic podobného událostem roku 2002 neopakovalo nebo postup vody alespoň nezmírnilo.
Projekt protipovodňových opatření je sice připraven, ale stojí kvůli nekonečným soudním sporům o existenci či demolici kulturní památky, malého dvouobloukového mostku v těsném sousedství domu rodiny Sváčkových. Stejně tak dosud není dotažen do konce projekt instalace protipovodňových mobilních zábran v různých částech Českého Krumlova.
Sousedící velký dům, který kolemjdoucí poznají podle jelení hlavy na fasádě, kdysi obýval Schwarzenberský polesný. Dům, kde žijí Sváčkovi, sloužíval před lety jako hospodářské budovy celého komplexu. Všechny stavby stojí v záplavovém území.

A tak se Sváčkovi pustili do boje s vodou sami. I když především v prvních chvílích po povodni v roce 2002 manželé uvažovali o tom, zdali by nebylo lepší dům prodat a odstěhovat se, rozhodli se zůstat a připravit dům i sebe na to, kdyby se podobná pohroma měla opakovat. Jak praví stará moudrost, vodu člověk nezastaví, ale může její sílu nasměrovat jinam. „V první chvíli po vyplavení jsme sice vůbec netušili, co dělat dál a jak se s následky poprat, ale přišli kamarádi a známí a začali pomáhat,“ doplnila včera Marcela Sváčková. A jak dodal Jiří Sváček, bylo s čím. Rok a půl trvalo, než se dům opravil. A nejen ten. Deroucí se proud vody využil každou skulinku nebo terénní nerovnost v okolí domu a ihned v nich začal vířit a točit se do bubnu. Po opadnutí vody zela v každém z těchto míst díra, do které se na výšku vešel i dospělý člověk.

Vnitřek dvora a spodní část domu už doznaly značných změn. Místo, kudy tekl hlavní proud, je dnes koncipováno jako jakési umělé řečiště, které se dá za období sucha používat jako chodník. Pokud přijde voda, stačí jen pod verandou otevřít dvířka jako propusť a proud tudy může nerušeně protékat do nejspodnější částí domu. Tam už jej čekají další dveře do suterénu a na jeho opačné straně ještě jeden východ ven. Suterén už rodina využívá jen jako technické zázemí a tak by tady voda teoreticky měla jen minimum možností, jak uškodit.

Do vlastních protipovodňových opatření celého domu patří i instalace zpětné klapky na kanalizaci, aby voda nepronikla do domu vnitřkem. A dále ještě šachta, skrze kterou se dá voda také přepustit na druhou stranu domu.

Původní dřevěný plot směrem k říčce zmizel a namísto něj tu dnes stojí pevná zeď s pilíři. Ten by měl hrát v případě návratu vody klíčovou roli.
„Necháváme si v současné chvíli zpracovávat vlastní protipovodňové zábrany. Ve chvíli, kdy přijde nebezpečí, namontujeme tyto desky před vrata našich garáží a vchodovou branku,“ nastínil Jiří Sváček. Zhruba do měsíce by jim měla odborná firma zábrany dodat. Ty by měly odvést hlavní sílu Polečnice stranou od domu. Vydržet by měly do určité míry, ale jak dodává Jiří Sváček, je lepší udělat alespoň něco, než jen nečinně čekat.