Nález až sedm set let staré vápenické stavební pece je velkým objevem letošního archeologického výzkumu na Pořešíně. V jeho rámci pracoval na hradní zřícenině nedaleko Kaplice v uplynulých týdnech tým složený ze studentů Západočeské univerzity v Plzni a místních dobrovolníků. Vedl je přední český odborník na hradní architekturu Tomáš Durdík z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.

Pec, z níž se zatím podařilo odkrýt jen část, pochází pravděpodobně z úplných počátků stavby hradu, tedy z přelomu 13. a 14. století. „Ve středověku se vápno pálilo vždy přímo na místě stavby, přičemž u hradů stávala pec v jeho předpolí. Tak je tomu i na Pořešíně,“ vysvětlil Tomáš Durdík.

Obdobná vápenická pec podle něj v té době nebyla ničím výjimečným, pořešínský nález je však svým způsobem unikátní, protože takových pecí dosud odborníci objevili a zkoumali jen velmi málo.

„Navíc vápenických pecí tohoto stáří nejsou ve střední Evropě zrovna zástupy. Dá se soudit, že z hradních pecí, které byly doposud objeveny na území Česka, je ta pořešínská dost možná nejstarší,“ uvedl Tomáš Durdík s tím, že několik dalších podobných staveb lze zhlédnout na Moravě, jedna pec byla před lety bohužel neodborně odkryta v Radyni u Plzně.

V rámci letošního archeologického výzkumu na Pořešíně, jehož cílem bylo probádat místa, kde členové sdružení Hrady na Malši, jež hrad spravuje, plánují uskutečnit další etapu konzervace hradu, odborníci odkryli jen jednu stěnu pece.

„Tu druhou nám vzal příkop, který zde vznikl za vlády Markvarta I. z Pořešína, když se hrad rozšiřoval o další předhradí. Pec jsme ale doposud mohli zkoumat pouze v rozsahu výkopu pro přepadovou rouru septiku,“ popsal Tomáš Durdík.

I z části stavby, kterou se zatím archeologům podařilo odkrýt, je zřejmé, že pec byla velmi intenzivně využívána a veliký žár v ní byl takzvaně na denním pořádku.

„Je to zřejmé z toho, že žár vypálil okolní materiál, do něhož byla pec zahloubena, zhruba v šíři půl metru,“ zmínil odborník s tím, že poslední dávku vápna, která byla v peci vypálena, tehdejší dělníci z útrob stavby pečlivě vymetli.

Objev původní vápenické pece však nebyl jediným velkým překvapením letošního archeologického výzkumu na Pořešíně. Při výkopech v jádře hradu odborníci zjistili, že hrad měl v době svého vzniku věž.

„Ta byla hlavní obrannou stavbou nejstarší části hradu, kterou postavil zřejmě Bavor II. ze Strakonic. V rámci veliké přestavby hradu Markvartem II. z Pořešína ve špičkové a luxusní sídlo však byla věž zbořena, čímž zcela zmizela ze siluety hradu. Zůstala z ní jen polovina a ta se stala součástí vysoké obvodové plášťové hradby, kterou hrad dostal,“ řekl Tomáš Durdík.

Zbytky věže, dosahující do výšky prvního patra, teď mohou milovníci historie díky citlivému zásahu archeologů obdivovat znovu po dlouhém čase.

„Přízemí věže mělo dříve rovný trámový strop, z něhož bychom mohli přesněji určit dobu, ve které byla věž postavena. Bohužel, strop vzal za své při velkém požáru. Ovšem i učiněné nálezy a zjištění, že věž nebyla bořena násilně, nýbrž pečlivě rozebírána, jsou velmi upovídané,“ doplnil Tomáš Durdík.

I díky tomuto objevu už teď odborníci vědí, že Pořešín měl na konci 13. století podobu klasického menšího šlechtického hradu takzvaného bergfritového typu. Nechyběla zde tedy věž, u ní stála brána, vedle malý palác, to vše bylo obklopeno hradbami.Členové sdružení Hrady na Malši v rámci plánované konzervace hradních zdí, na níž už mají přislíbenu dotaci, věž citlivě doplní.

„Uplatníme zde takzvanou konzervační metodu dvou tří ztracených kamenů, kdy dochované zdi zakonzervujeme a částečně doplníme. Nepůvodní kameny pak mohou během následujících let odpadnout, ovšem originál se musí zachovat,“ vysvětlil jednatel sdružení Radek Kocanda.

Doplnil, že konzervace se dočká také zeď objektu naproti původnímu paláci či nedaleké nároží s okénkem, které v rámci letošního záchranného předstihového výzkumu archeologové rovněž objevili.

„V předhradí pak vznikne expozice dokumentující nápaditou formou historii i současnost všech hradů na Malši. Půjde o kamennou stavbu, která do zdejšího prostředí dobře zapadne,“ prozradil Radek Kocanda.

Z hradu Pořešín, ještě před deseti lety zapomenuté, zavalené a ztracené zříceniny uprostřed lesů, se tak podle něj stane atraktivní památkový cíl se vším potřebným zázemím.

Po letošním archeologickém výzkumu na Pořešíně už odborníci také vědí, jakou měl hrad před staletími střechu. „Nalezené části střešní krytiny dávají tušit, že bohatý Markvart I. z Pořešína dopřál svému sídlu na všech jeho stavbách střechu s nespalnou krytinou. Celý hrad tedy přikrývaly prejzy, a tak zářil daleko do krajiny červenými střechami. Na první pohled tedy bylo jasné, že toto sídlo nepatří jen tak někomu,“ vykreslil Tomáš Durdík.

Bádání odborníků přineslo i mnoho zajímavých předmětů vypovídajících o každodenním životě našich předků. „Našli jsme například několik tesaných kamenných prvků, které svědčí o kvalitě Markvartova sídla. Poměrně běžné jsou nálezy zlomků keramiky, které vypovídají o podobě tehdejšího nádobí.

Objevili jsme i pár libůstek, jako například zlomky cedníku nebo velice luxusní stolní keramiky. Když panstvo hodovalo, na stole mělo skleněné picí nádobí, ale i nádobí stříbrné a cínové nebo luxusní keramické,“ popsal vědec.

Zdánlivě nevýznamným nálezem jsou kosti, přesto však sdělují mnohé o tom, jak to kdysi na hradě chodívalo. Jejich rozborem totiž odborníci mohou zjistit, jak si tehdejší panstvo debužírovalo. Kosti z Pořešína sice rozbory prozatím neprošly, ale díky poznatkům z jiných hradů prý můžeme soudit, že hrad byl prostředím, kam se zřejmě vozilo maso už naporcované, přičemž dolní části nohou nebo většina hlav zvířat se v hradní kuchyni nevyužívaly.

„Oproti obecným představám, že lov byl oblíbenou kratochvílí panstva, se na hradě nejedlo tolik lovné zvěře. Ta v jídelníčku tehdejších obyvatel hradu tvořila jen asi desetiprocentní podíl. Naopak velmi oblíbené byly ryby, ale i téměř všechny druhy drozdovitých ptáků, jako například kvíčaly nebo brávníci,“ zabrousil do historie Tomáš Durdík, jenž práci archeologů s oblibou přirovnává k detektivce.

„Sbíráme stopy, indicie a z nich skládáme zpět výslednou historickou mozaiku. Čím více oněch stop máme, tím je výsledný obraz úplnější a lepší. A u Pořešína, kde se výzkum letos konal popáté, je tento obraz velmi plastický.“

Studium na hradě

Při archeologických výzkumech na Pořešíně si už třetím rokem odbývají letní praxi studenti archeologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

„Vyzkoušejí si ruční kopání, ale i následnou dokumentaci a preparaci archeologických situací,“ vysvětlil pracovník univerzity Josef Hložek, v čem je praxe v terénu pro studenty přínosná.

„Hrad Pořešín má podle mě potenciál k tomu, aby vydal ještě další, neobyčejné informace,“ dodal.