TŘEBOŇ
Byl poslední srpnový den před patnácti lety. Lidé, které zasáhla ničivá povodeň, již byli z nejhoršího venku, ale Martě Weberové z Třeboně se najednou život zhroutil jako domeček z karet. Do dneška vidí svého manžela Vlastimila bez známek života. Byl totiž poslední obětí těchto povodní na jihu Čech.

Stalo se 19. srpna
před 15 lety

Třeboňsko – lidé žijící pod rybníkem Rožmberk se stále nesměli vrátit domů.
Až den na to evakuace končila, lidi čekalo po návratu domů hodně vyčerpávající práce.

Marta Weberová.„Nás se povodně až tolik nedotkly. V té nejkritičtější době jsme byli na dovolené v Chorvatsku a akorát jsme měli zatopenou zahradu pod světskou hrází. Voda už opadla, ale hasiči teprve lidi pustili do zatopených chatek. A protože vše bylo takové spontánní a pomáhali jsme si navzájem, manžel šel mé kamarádce vyčerpat vodu ze sklepa chatky v Dukelské. Sice ho hlídala, ale když dlouho nevycházel, tak svolala chlapy z okolních zahrad. Ti ho vytáhli a začali s oživováním,“ popsala tragickou událost Marta Weberová.

Oživovací pokusy trvaly přes tři čtvrtě hodiny, ale byly marné. Příčinou smrti byla podle manželky shoda nešťastných náhod. Nadýchal se výfukových zplodin z čerpadla a bahenních plynů, zřejmě omdlel a utopil se v pár centimetrech vody.

„Čekala jsem na manžela, pekla jeho oblíbené koláče, ale místo toho přišli policisté a řekli mi, co se stalo. Vzali jsme se synem kola a jeli tam. Vůbec nechápu, jak jsme celé město přejeli. Pořád vidím ty jeho zelené montérky. Tři roky mi trvalo, než jsem se smířila s pocitem, že už to nikdy nebude jako dřív. Teprve pak jsem si uvědomila, že je to nevratné. Dcera už byla dospělá, ale synovi bylo necelých dvanáct let a já musela začít dělat mámu i tátu. Přesto mu mužský vzor doma chyběl,“ říká Marta Weberová.

Tehdy pracovala v lázních Aurora a díky kamarádkám v práci, které se jí snažily zaměstnávat myšlenky, to zvládla. Na manželův hrob chodí několikrát týdně.