Ačkoliv dnes Voraře už jen tak někde neuvidíte, oba protagonisté si občas ještě rádi na veřejnosti zahrají. Štěstí však měli ti, kteří v sobotu vyrazili do krumlovských pivovarských zahrad na Šlágr Fest. Právě zde totiž Voraři vystoupili. A jak je vidět, devadesátiletý Jan Komenda a jeho dvaaosmdesátiletý kolega Karel Císař mají energie stále dost!

Viděli jste, jaký dav na vás před pódiem čeká. Máte z toho radost?
Jan Komenda: Zrovna koukám do publika… Je tam 20 lidí? Nebo 30 (úsměv)?

Karel Císař: Já se ještě ani nedíval, takže nevím…

Cítíte ještě po těch letech nervozitu?
Jan Komenda: Vůbec ne! S tím jsme už dávno vyrovnaní!

Jak dlouho myslíte, že budete ještě hrát na heligonky?
Jan Komenda: Dokud budu moci, tak pořád! Akorát už u toho sedím…

Karel Císař: Já už u toho také raději sedím. Přiznám se, že mám tak při hraní větší jistotu. V hospodách se ale většinou při hraní sedí, takže to není nic divného. Je to takový návyk. Jako národní umělec bys ale stát měl (Karel Císař se podíval směrem na svého kolegu)!

Kolik let už spolu hrajete?
Jan Komenda: 50?

Karel Císař: To ne…

Jan Komenda: Ale přes 40 už to bude…

Karel Císař: Jo, to už určitě ano… Vždycky všude říkám, že to začalo tím, jak jsem ti tehdy prodal harmoniku. Doslova jsi ji ze mě vyloudil. Od té doby hraješ…

Jan Komenda: Od té doby loudím…

Karel Císař: Ano.

Jste často vidět na Šlágr TV. Cítíte, že je nyní o vás díky této propagaci ještě větší zájem?
Karel Císař: My už hrát nechodíme, takže reklamu ani nepotřebujeme. Koncerty bychom už nezvládli. Mám plno důvodů, proč už nevystupovat. Mám jiné a větší starosti. Takže hrajeme jenom při takových speciálních příležitostech, jako je právě Šlágr Fest.

Jan Komenda: Já si zahraji hlavně doma nebo při nějakých zvláštních příležitostech. Ale mohl bych hrát. Příležitostí je plno. Pořád někdo chodí a říká, ať do toho jdu. Jenomže s hlasem je to už špatný. Rukama by to ale ještě šlo…

Karel Císař: Mně by to potíže nedělalo… Někdy si také ve společnosti zahraji. Ale nic velikého už to není.