Je tma, sněží, rtuť teploměru klesla na minus 7,5 °C a u dveří nenápadné nízké budovy se scházejí temné postavy. Blíží se 20. hodina, čas, kdy se otevřou dveře a do rána nabídnou místnost, kde je teplo a světlo. Budova náleží českokrumlovské organizaci Českého červeného kříže, která zde za podpory města provozuje tzv. Teplou židli – jakousi obdobu noclehárny, kdy zde lidé z ulice mohou na židli, nebo na karimatce se spacákem zdarma strávit noc. Avšak pouze tehdy, dosahuje-li mráz minus 5°C. Ti, co přijdou, mohou využít i sprchu, vyměnit si oblečení za čisté, nebo si vyprat a usušit prádlo a dostat teplé nápoje s potravinami.

„Panebože, děkuju, že je tady ta Teplá židle,“ je rád pětadvacetiletý Milan z Českého Krumlova. „Vyrůstal jsem v Krumlově. Pak jsem ve svém životě začal dělat bordel, měl nevlastní matku a tak. Měl jsem práci, dělal jsem na Lipně a pak – prostě jsem feťák – řeknu upřímně do očí, jak to je – a teď to řeším s Káčkem (krumlovským K.centrem).“

Očkování proti covidu. Ilustrační foto
Covid zaúřadoval: o obyvatele přišla všechna největší města

Milan se chce ze své současné nepříznivé situace dostat. „Snažím se,“ říká. „Dvakrát jsem byl v léčebně. Mám vydělaný nějaký prachy, který nechci dát do fetu. Nemám teď kde bydlet, ale řeším to.“

Mezi pěti muži čeká na vpuštění dovnitř i jedna žena. „Jsem na ulici od svých 19 let,“ svěřila se osmadvacetiletá Martina. „Vždycky jsem mezi chlapama, protože chlapi mě dokážou ubránit.“ Tvrdí, že měla těžké dětství a potýká se s psychickými problémy. Ukazuje jizvy na zápěstí. „Několikrát jsem se pokusila o sebevraždu. Chci se jít léčit, Dneska jsem jela s Danem z Káčka do Budějc, ale na psychiatrii mě nevzali. Protože prý nenabírají kvůli nařízení vlády.“

Cenná služba: Provoz služby Teplá židle finančně zajišťuje město Český Krumlov. Předpokládané náklady se pohybují ve výši 60 000 korun za zimu. Personálně službu zajišťuje Český červený kříž. Správce funguje bez ohledu na víkendy či svátky.

Dveře se otevírají. Správce Josef Kapras je přesný jako hodinky. Skupina se hrne dovnitř a hned za dveřmi se všichni zouvají. „Jako první se strhne rvačka o spacáky,“ směje se osmadvacetiletý Ondřej z Krumlova. „Člověk se snaží o pohodlí, takže čím víc pod sebou, tím je to lepší,“ vysvětluje. „Teplá židle je dobrá, akorát je trochu smutný, že otvírají jenom při minus pěti stupních. V Budějovicích je to otevřené pořád. Ale já do Budějovic nechci kvůli drogám a tak, abych do toho zase nespadl.“

Posádka K-13 po zásahu na Kleti.
Jihočeští záchranáři zasahovali v obtížně dostupném terénu na Kleti

Službu během mrazu denně využívá kolem osmi lidí. Ráno v osm ale musí zase zpátky na ulici. Nikdo je nikde nechce a tak po celý den putují městem, aby nezmrzli, a shánějí jídlo. „Na autobusáku nebo vlakovém nádraží nás vyhazují policajti,“ vypráví Milan. „Když někde jsme a člověk se snaží být v klidu, stejně ve vás ostatní a policie vidí špatného člověka, myslí si, že chceme dělat bordel nebo krást. Vidí v nás smažky, alkoholiky, hned nás odsoudí a ženou nás pryč. Pak jdu jinam, kde mě snad někdo nevyžene, jak nějakýho psa. Cítím se jako pes. Na druhou stranu vím, že si za to můžu sám. Uznávám svou chybu a dělám něco pro to, abych takto nežil.“

Na dění v místnosti vybavené jenom stolem a židlemi celou noc dohlíží správce. Po příchodu těm, kdo chtějí, udělá instantní polévku, pak také čaj nebo kávu. Ráno opět. „Problémy s nocležníky nemám,“ říká Josef Kapras. „Vedu jejich evidenci – jména, odkud jsou, kdy se narodili… Jeden z nich, co se dnes omlouval a říká, že má žaludeční vředy, tu včera ležel před dveřmi, protože to přehnal s alkoholem. Tak dovnitř nesměl. Pravidla se musí dodržovat. Vyvedli ho měšťáci.“

Klient se totiž musí prokázat občanským průkazem, nesmí být agresivní a pod vlivem alkoholu či drog. „Teď mám kvůli mrazu jednu šichtu za druhou,“ pokračoval Josef Kapras. „Mně noční nevadí, dělal jsem v dole. Tímto si přivydělávám k důchodu, ale není to sranda.“

Dobíjecí stanice už motoristé najdou také v Hůrce u nádraží a ve Frymburku na náměstí.
Dobíjecí stanice pro elektromobily přibyly v Hůrce a Frymburku

Zdá se, že nejlépe ze všech je na tom Ondřej, který má za sebou také léčení závislosti na drogách a brzy prý nastoupí do práce a má sehnané i bydlení. „Je to smutný, že pro nás ve městě nejsou žádné sociální ubytovny. Krumlov nás tu nechce, což se nedivím. Akorát, že si vedení města neuvědomuje, že nemáme možnost někde bydlet třeba za tři čtyři tisíce. Jak pak máme chodit z ulice do práce, obzvlášť když děláte na směny a ještě si po těžké práci musíte shánět jídlo, abych si nemusel brát zálohy. Pak to nejde zvládat.“

"Příchozím je kromě teplých nápojů a potravin v případě potřeby zdarma poskytnuto i oblečení," doplnila Ingrid Pechová, vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví českokrumlovského Městského úřadu. "A klienti jsou informováni o možnosti využít další sociální pomoc ze strany sociálních pracovníků. Mnoha lidem, kteří s námi spolupracovali, jsme již pomohli dostat se z ulice a najít si bydlení a vyřešit i další problémy.“