Ačkoliv většina národa považovala vpád sovětských vojáků za okupaci, z pohledu tehdejšího konzervativního křídla Komunistické strany Československa se jednalo o potlačení kontrarevoluce. Dobová propaganda mluvila o osvobození.

Historie nám tak za uplynulých zhruba 80 let předkládá poměrně bizarní situaci, kdy na půdu Českého Krumlova a okolí napochodovaly hned tři armády světových velmocí. A svým způsobem všechny v roli osvoboditelů. I příchod nacistických vojsk v roce 1938 byl totiž na mnoha místech regionu vnímán jakožto osvobození. Důkazem je například kronika města Horní Planá. V ní jsou události z 30. září roku 1938 dokonce nadepsány slovem Vysvobození, jehož důležitost podtrhuje i zvýraznění červenou barvou:
„Ihned byly na radnici vyvěšeny vlajky s hákovým křížem a během půl hodiny na to byla celá obec na nohou a očekávala v radostné náladě po celou noc příchod německých jednotek," líčil situaci v Horní Plané tehdejší kronikář. K příchodu německých jednotek se o několik řádek později vyjádřil následovně: „Do města vpochodovaly teprve dne 2. října 1938 ve 2 hodiny odpoledne. To byl opravdu nádherný pocit a chtěl bych říci, že skoro nejšťastnější okamžik mého života. Nyní jsme se cítili konečně jako svobodní Němci na naší milované hroudě." Nutno podotknout, že Horní Planá tehdy byla z drtivé většiny německá. Na tomto příkladu je vidět, že se dají pojmy okupace a osvobození lehce zaměnit. Důležité je, z jakého pohledu člověk na historické události nahlíží.

Vývoj situací srpna roku 1968 v Českém Krumlově

21. srpna

„Pracovní výkon byl během dne na mnoha místech velmi slabý. První reakcí našich občanů, kteří přijímali otřesné zprávy se slzami v očích, je nápor na obchody s potravinami, protože nastalá situace nevylučovala možnost, že by mohlo dojít k frontám v zásobování," popisoval osudový den dobový kronikář Českého Krumlova.

První ruské a bulharské tanky a vozidla do Českého Krumlova dorazily až kolem deváté hodiny večerní.

22. srpna


„Kolem 3. hodiny ranní přijelo na náměstí jedno bulharské nákladní vozidlo a před 5. hodinou sedm ruských vozů a odjely Kájovskou ulicí."
Odpoledne 22. srpna se na českokrumlovském náměstí objevili první ruští vojáci a k večeru přijelo šest ruských tanků. Na radnici se vydal podplukovník, major a velitel. „Předseda je ve své kanceláři chladně přijal a žádal je, aby předložili pověření našich vládních orgánů, které by odůvodnilo jejich přítomnost v našem městě. Velitel řekl už celkem známé prohlášení sovětské vlády, že jejich příjezd je vyžádán vládou a ústředním výborem KSČ. Předseda toto odůvodnění odmítl jako vymyšlené." Předseda Městského národního výboru Jan Voráček nakonec důstojníky požádal, aby okamžitě opustili město. Major prohlásil, že bude své nadřízené informovat, jak byli na českokrumlovské radnici přijati.
Podplukovník se v půl jedenácté v noci rozhodl, že přítomné tanky z města odjedou.
„Krátce na to ale na náměstí přijely čtyři ruské cisternové vozy s benzinem pro tanky. Po doplnění pohonných hmot, což trvalo skoro dvě hodiny, tanky asi před druhou hodinou v noci odjely. Při rozloučení si obě strany ani nepodaly ruce.

23. srpna

Druhý den se ve městě objevila další spousta protestních plakátů. Lidé celý den poslouchali rozhlas.

„Odpoledne málem došlo na náměstí k incidentu. Přijelo obrněné vozidlo a dva důstojníci z minulého dne se dostavili na MěNV, což předseda odmítl. Během vyjednávání chtěl jeden podnapilý občan napadnout ruského obrněnce, v čemuž mu bylo zabráněno až po velkém úsilí našimi klidnými občany."