Bzučení zubařské vrtačky je noční můrou většiny lidí. Ne však dětí z Mateřské školy T. G. Masaryka Český Krumlov. Ty v pátek zaplnily ordinaci Ivany Krejčové v Českém Krumlově. A líbilo se jim tam tolik, že takřka nechtěly odejít.

„Ty jo, já už se těším, až budu mít plomby,“ vzdychla toužebně jedna holčička, když pozorovala na modelu zubů, jak se odborně likviduje kaz.

Z nástrojů, které zubaři používají každý den, byly předškoláci nadšení. Hlavně odsávačka se stala hitem. „Já chci, já chci! Ne, ty už si byl. Ale já chci ještě jednou,“ překřikovaly se děti, když jim Ivana Krejčová nabídla, aby si vyzkoušely vysát vodu z kelímku.

Zkusit to musel samozřejmě každý. Stejně se na vlastní kůži přesvědčily, že z vrtačky stříká voda. Některé děti dokonce dvakrát.

První část exkurze mateřinky do tajů zubařské ordinace byla spíše objevného charakteru. Caparti nevěděli, co vyzkoušet dřív. Jenomže každá legrace jednou končí.

Po půl hodině došlo na lámání chleba. Děti měly ukázat, jak si čistí zuby. A to už taková zábava nebyla. Řada z nich totiž svůj chrup jenom opatrně hladí, což je samozřejmě špatně.

Vina je ale hlavně na rodičích, kteří by jim měli s čištěním zubů pomáhat. Ne jim koupit fešácký elektrický kartáček, který se dítku nevejde pořádně ani do pusy, a tím se zbavit starostí.

„Je důležité, aby se děti naučily, jak se zuby pořádně čistí. Ony si je ošmrdlají, pak si dají ještě spokojeně kolu, brambůrky a jdou si hajnout,“ řekla asistentka Ivany Krejčové Gabriela Kyselová. „Čím lépe si je budou odmala čistit, tím menší budou mít později problémy. Ostatně, i dospělí se musí učit pořádně čistit zuby.“

Na otázku, kdo všechno se o svůj chrup stará každý den, se ozvalo hlasitá „jááá“. Jen jedna ruka nevylétla do vzduchu. „Já si je čistím jen jednou za rok,“ prohlásil Jarda Hakl s rozjařeným úsměvem na tváři. „Čistím si je vždycky na začátku nového roku,“ dodal kulišácky.

Že není sám, i když to tak zprvu nevypadalo, se ukázalo, až po odchodu z ordinace. „Já si je také nečistím,“ takřka zašeptala další holčička.

Kdo se nechce moc kamarádit se zubním kartáčkem, by si měl vzít příklad z Robina Tkáčika. „Čistím si je každý den. A nezapomínám nikdy. Čistím si je sám bez pomoci rodičů,“ pochlubil se Robin.

A jak na tom byla paní učitelka? Nenechala se od svých svěřenců zahanbit. „Samozřejmě, že si je čistím,“ usmála se kantorka Věra Reichlová. „To by mi nedalo, abych šla spát bez vyčištěných zubů.“

Návštěvu zubní ordinace Ivany Krejčové mateřinka podnikla na pozvání zubařky. „Pořádáme takové akce pro děti s kolegyněmi rády. Samozřejmě sem ale nemůžeme pozvat všechny školky z města,“ řekla Krejčová.

V dnešní době se stav dětských zoubků zhoršil, takže je návštěva zubařské ordinace důležitá. „Je to horší od té doby, co už děti nemusejí chodit na prohlídky povinně ve škole. Dnes už mají zodpovědnost jen rodiče. Je to prostě znát,“ řekla Krejčová.

V důsledku toho se stává, že se do zubní ordinace dostane dítě poprvé třeba až v deseti letech. A z běžného zákroku je samozřejmě vylekané.

„Takové děti jsou děsně vystresované. Měli jsme tu desetiletou holčičku, která byla u zubaře po pěti letech. Pochopitelně ztropila hroznou scénu. Dalo nám pak hodně velkou práci, než jsme ji alespoň trošku uklidnili. Proto je dobré, když děti k zubaři chodí preventivně. Okoukají si ordinaci a cítí se prostě líp,“ řekla Kyselová.

Co v ordinaci zaznělo

„Zuby si čistím jenom na začátku nového roku.“
„Už se těším, až budu mít plomby.“
„Vau, jak to bzučí, je super.“
„Paní doktorko, z těch velkých umělých zubů mi vypadl šroubek.“ - „Tak už na ně raději nesahej, ano?“
„U zubaře je to sranda.“