Karel Gott prodal přes padesát milionů desek a získal přes čtyřicet Zlatých slavíků. Alespoň jednu z jeho písní by dokázal v naší zemi zanotovat asi každý. A mnoho našich čtenářů se s ním setkalo při jeho vystoupeních, kterých má za sebou tisíce a tisíce. Máte takovou osobní vzpomínku na Karla Gotta a chcete se o ni podělit? Posílat nám je můžete na Marketa.Trubkova@denik.cz.

Jedním z velmi speciálních koncertů Karla Gotta na jihu Čech bylo benefiční vystoupení v září roku 2010 v sále Národního domu v Prachaticích pro hospic sv. Jana Neumanna, který tehdy slavil pět let své existence. Hospic díky koncertu získal 188 00 korun a na vstoupení se přijelo podívat i několik výherců soutěže Deníku, kterou jsme při té příležitosti připravili.

Byla mezi nimi i tehdy jedenáctiletá Alena Panovská se svojí maminkou a dědečkem z Tábora. Ta se tehdy zapojila do naší soutěže o lístky na koncert, do které čtenáři posílali své texty o tom, jak se s mistrem setkali. A redakce pak vybrala čtyři výherce.

Malá čtenářka Deníku Alena Panovská (na snímku) se setkala se svým oblíbeným zpěvákemAlena Panovská nám tehdy napsala:

Minulý rok (2009) v dubnu jsem jela s taťkou na pravidelnou prohlídku ke sportovnímu lékaři do Prahy. Po prohlídce mi taťka nabídl, zda se nechci podívat na nějaká zajímavá místa v Praze. Protože moje velké přání vždy bylo setkat se osobně s panem Gottem, navrhla jsem, zda bychom se nemohli jet podívat na Bertramku. Taťka přikývl.

No, tak jsme tedy jeli. Auto jsme nechali pod kopcem a pěšky šlapali nahoru. Moje tajné přání se pomalu vyplňovalo. Pořád jsem si v duchu říkala: „Ať ho alespoň uvidím.“

Taťka řekl, že když jsme tady, ať zkusím zazvonit. Tak jsem to zkusila. Náhle se ve dveřích objevila paní Gottová. Ptala se, co potřebuji, a já se zeptala, jestli mohu požádat o fotografii s panem Gottem. Byla jsem moc šťastná, když mi paní Gottová sdělila, že manžela pošle.

Trvalo to asi jen 10 minut, ale zdálo se to jako věčnost. Náhle se otevřely dveře a vyšel pan Gott! Podal mi ruku a s úsměvem na rtech se mě zeptal, jaké mám přání. Zeptala jsem se, zda by bylo možné se s ním vyfotografovat. Jeho odpověď zněla: „Nevidím v tom žádný problém, ale kdo nás vyfotí?“ Záhy se objevil taťka, který stál celou dobu opodál. Podali si ruku a taťka řekl, že nás vyfotí. Po snímku se mě pan Gott zeptal, jestli mám jeho CD a že ho těší, že má i tak malé fanynky. Když jsem mu řekla, že CD nemám, řekl, ať chvilku počkám, a odešel.

Říkala jsem si, že asi už nepřijde, a najednou stál znovu vedle mne a podával mi CD. Byla jsem v sedmém nebi. Po celou dobu rozhovoru se ke mně choval velice příjemně. Překvapilo mě, že se bavil s desetiletou holkou, když je to taková hvězda! Jeden krásný sen se mi splnil.

Po rozloučení s panem Gottem jsme se s taťkou vraceli k autu. Náhle vedle nás zastavilo auto a pan Gott se nás zeptal, kam máme namířeno, jestli nechceme vzít někam do centra. Taťka mě zklamal, řekl, že máme auto blízko, a poděkoval za nabídku. Ten pocit, že by mě vezl pan Gott, se už nikdy opakovat nebude.