Šmudla, jméno nejmenšího, ale i nejroztomilejšího ze sedmi trpaslíků, pasuje na malého černohnědého jezevčíka asi nejvíce. Do útulku se dostal minulou sobotu.

„Zavolala nám jedna paní z Chvalšin s tím, že u plotu jim sedí pes, kterého pravděpodobně asi srazilo auto,“ popsala ve čtvrtek vedoucí útulku Vladimíra Garajová.

Jezevčík takřka při každém dotyku kňoural bolestí, ale ani v tu chvíli, ani při pozdějším rentgenovém vyšetření neměl snahu po lidech kolem sebe chňapat, natož je kousnout.

Dostal jméno Šmudla a nyní čeká, až se jeho zranění vyléčí. Dá se říci, že měl štěstí v neštěstí. Rentgen potvrdil zlomeninu jednoho z obratlů a pokud se jej podaří udržet v klidu tři týdny, měl by se z problémů dostat.

Ve Chvalšinách Šmudlu nikdo nezná a zatím se po něm neshání ani nikdo jiný z dalších míst regionu. „Jinak je to krásný, mladý, pravděpodobně dvouletý pes, není ani čipovaný, ani tetovaný,“ dodává Vladimíra Garajová.

Zdali se najde jeho dřívější, či zcela nový majitel, to je zatím otázkou, ale po třech týdnech bude jasněji. Ale dá se předpokládat, že si Šmudlu dříve či později někdo vezme, protože podle chovatelů je to jeden z nejvděčnějších psů, co kdy v útulku žil. Ostatně drtivá většina chovanců odtud odchází s novými majiteli.

Například Cháron (Čk Deník 17. květen 2010). Ten připlaval do centra města přes řeku Vltavu, odtud jeho jméno. Dnes žije s novými páníčky až v dalekém Frenštátě pod Radhoštěm.

„Včera jsme tak zhodnotili, že nám připadá, jako by Cháron s námi byl odjakživa,“ okomentovali jeho přijetí do rodiny člověčí i psí noví majitelé Magdaléna a Vlasťa. V chovu mají ještě tři fenky Roxu, Bambi a Noel a podle nich do této smečky Charón pěkně zapadl.

„Poslouchá, neutíká a tak chodí volně. Je moc hodný a chytrý. Cháron je prima kámoš a myslím, že nám ta dlouhá cesta stála za to,“ dodávají k pozdravu z Frenštátu pod Radhoštěm.

Další příběh s dobrým koncem přináší zpráva o Bojarovi alias Danovi, kterou jeho noví majitelé do útulku zaslali pár dní po osvojení psa:

„S naší huski fenkou si moc rozumí od první procházky u vás v Krumlově. Když jsme si ho přivezli, neklidně pobíhal po zahradě, pořád si nemohl najít své místečko a na pelíšek si vůbec nechtěl vlézt, jakoby něco takového nikdy nezažil. Tu noc jsme spali s oběma pejsky na zahradě. Také si tu noc našel místo na zahradě, kde mu bylo nejlíp. Tam jsme mu udělali pelíšek.

Daneček je stvořeníčko s krásnou dušičkou a každý pohled na něj, každé pomazlení s ním mě nesmírně bolely, když jsem na něm viděla, jak krutí lidé dokážou být. Teď je Daneček veselý, spokojený, chodíme všichni na procházky, hraje si s naší fenkou, vítá nás při návratu a loučí při odchodu do práce, má radost snad úplně ze všech běžných věcí v jeho psím životě a my z něho. Mějte se hezky Vy i pejsci. Marcela a David.“

Rady osvojitelům zvířat z útulku

Pracovníci útulku doporučují všem zájemcům o osvojení zvířete tento postup a promyšlení následujících otázek:

• S osvojením zvířátka z útulku ať souhlasí celá rodina.
• Odjedeme-li na víkend či dovolenou, jsme schopni zajistit péči o našeho čtyřnožce?
• V případě, že onemocním, mám v blízkém okruhu příbuzných či známých možnost žádat o pomoc se svým psem?
• Jsem schopen a ochoten hradit veškeré náklady související s novým členem domácnosti? Hlavní položkou jsou pochopitelně náklady na krmivo, při pořízení položka za základní výbavu (obojek, vodítko, pelíšek či venkovní kotec s boudou), ale pejsek či kočička může onemocnět a pak se náklady mohou výrazně zvýšit.
• A nakonec je také třeba uvážit, zdali má člověk na zvíře dost času.