Přesněji řečeno paní Dorota, vdova Slepičková z Krumlova, rozená z Radkovic. Tuto o třicet let starší ženu si vzal léta páně 1566 za svoji manželku Jakub Krčín z Jelčan. A tím vyženil i tento dům a nemalý peníz k tomu.

Traduje se, že právě peníze byly hlavním důvodem tohoto věkově nevyváženého vztahu, protože Krčínovi by jinak prý v době svatby hrozilo vězení pro dlužníky. Ať tak či onak, i přes Dorotin vysoký věk trvalo manželství celých 21 let.

Krčínovou druhou manželkou se pak stala Kateřina Zelendarová z Prošovic, kterou si vzal roku 1588, rok poté, co ovdověl. Měli spolu šest dcer, na sedmého potomka, vymodleného syna, čekal Krčín marně, protože roku 1601 mu Kateřina zemřela.

Většina lidí má dnes Jakuba Krčína spojeného hlavně s Třeboňskem a rybníky, ale to byl jen jeden z jeho záběrů. Jeho život byl podoben životu románových hrdinů.

Dodnes není dochována, kromě jedné nástěnné fresky, žádná jeho podobizna. A na zmiňované fresce se z něj zas příliš poznat nedá. I přes několik údajně přesných informací se také stále neví, kde je pohřben a o datu jeho úmrtí se také vedou spekulace.

Do služeb Rožmberků vstoupil roku 1561, ve svých šestadvaceti letech. Mělo se tak stát na základě přímluvy Evy z Rožmberka, kterou měl Krčín v lese zachránit po pádu z koně. Kdo ví, možná z vděčnosti byl jmenován hned purkrabím, o rok později už purkrabím Českého Krumlova a v roce 1569 regentem celého rožmberského panství. Zásluha žen, nebo vlastních schopností? Nebo obojího? Asi obojího, protože Jakub Krčín byl skutečně velmi schopným člověkem. Jako zářný příklad může sloužit jeho účast v soutěži na stavbu akvaduktu na Pražský hrad. Tu ve velké konkurenci italských stavitelů vyhrál a zbytky jeho akvaduktu jsou na Pražském hradě patrny dodnes.

Ale zpět ke krumlovskému domu na Latráni.
Po smrti Doroty Jakub Krčín dům prodal městu, od nějž jej pak získal sládek Jiřík Studnička, ten dům později prodal úředníkovi Bartoloměji Flisspachovi z Flisspachu, od kterého stavbu koupil sám Petr Vok.

Petr věnoval dům v roce 1597 svému služebníkovi Janu Hagenovi. Hagenův syn prodal dům knížecímu rodu Eggenbergů.
Poté tu žili hlavně vysocí knížecí úřadníci. Od roku 1730 do roku 1915 tady sídlila panská, takzvaná Stará lékárna, později se tu namísto léků prodávalo panské mléko, sodovka a zelenina.