Ačkoli zatažená obloha nevěstila nic dobrého, cirkusový stan poskytl všem návštěvníkům bezpečný úkryt před deštěm, který se večernímu koncertu nevyhnul. Jen odvážlivci se v době urputného lijáku vydávali ze suchého prostředí šapita pro občerstvení. Nejčastěji se však chodilo pro alkoholické nápoje. Když se krátce po osmé hodině ozvala cirkusová fanfára, doplněná podmanivým hlasem Josefa Vojtka promlouvajícího k publiku, dav byl naprosto vyburcován. „Přistupte blíže a přivítejte nejhlasitější cirkusový orchestr na světě – Kabát,“ znělo.
Po úvodních tónech písně Banditi di Praga, se na pódiu objevil v červeném žaketu doplněným zlatými detaily sebejistý Josef Vojtek. „Velectěné publikum, tak prosím račte dál,“ vítal tímto symbolickým textem principál Vojtek se svým ansáblem diváky.
Kapela Kabát nebyla ovšem v původní sestavě, chyběl jim ze zdravotních důvodů baskytarista Milan Špalek, kterého zaskočil Tomáš Krulich. Jak už to v každém šapitó bývá, přichází změna, zvolal Vojtek po půl hodině hraní a začal se vysvlékat. Diváci jásali a doprovázeli Vojtka potleskem, načež on zareagoval slovy: „To bylo všechno, úchyláci.“ Lidé se bavili. Vojtek zbavivší se červeného žaketu a oděn v černé zdobené košili, pak dle svých slov uvedl pravěkou píseň Starej bar. „Ať se to tu trochu hejbá,“ vyzývala v ní pak kapela diváky.
Ovšem to nebylo vůbec zapotřebí, šapitó se od samého počátku koncertu proměnilo v jeden velký taneční parket. Tance se zúčastnily i dvě dlouholeté fanynky, Jana Plucarová z Žirovnice a Alena Krpálková z Kamenice nad Lipou, které za kapelou vážily přes 70 km dlouhou cestu. V minulosti za kapelou urazily podstatně větší vzdálenosti, např. na legendární Vypich. Z prostředí cirkusového stanu byly obě nadšené, z počasí však o poznání méně.
Právě netradičnímu prostředí šapita přizpůsobil Kabát i výběr písní. Poezie za 31 let kapely Kabát nikde nezazněla, ne ledajaká, ale rovnou francouzská. Úvodní slova písně Pakliže byla věnována slečně v podobném cirkusovém kabátci, do kterého byl Vojtek oděn.
„Co? Co děláš na mě?“ reagoval na ni Vojtek, když na něj slečna cosi gestikulovala. „Co děláš? Ty fotíš bez foťáku? Co bereš za drogy, to by mě zajímalo,“ konstatoval. „Ha, to je dobrý,“ reagoval Vojtek. „Ty bys i odjela bez auta,“ smál se pobaveně. „Seňor líže, pakliže,“ zpíval Vojtek a pochechtávajíc se, se snažil pokračovat v textu. Diváci se hlasitě smáli a bavili společně s ním.
Během večera zazněly i hity jako Stará Lou, Brousíme nože, Malá Dáma. „Máme budějovickou? Budějovickou?“ tázal se pak Vojtek. Jednohlasný křik z hlediště: „Žízeň,“ mu bylo jasnou odpovědí. Písní Burlaci na Volze se pomalu kapela začala loučit, avšak přídavkem pak zaznělo ještě Moderní děvče. Vojtek s kapelou se pak rozloučil definitivně slovy: „Žijte šťastně, žijte dlouho, žijte blaze a žijte v pohodě.“ A nemohla zaznít jiná skladba, než Pohoda.
Lada Sojková