O tom, že klíště může být pro člověka velmi nebezpečné se většina lidí dozvídá jen od ostatních. Ne každý má však to štěstí, že návrat z přírody se obejde bez komplikací.

„Mám strýčka, který byl před pár lety ještě hodně aktivní. Chodil s námi na výlety do hor nebo lesa. Taky jsme jezdívali na chatu, o kterou se staral, či na ryby. Prostě každou volnou chvíli trávil v přírodě a tu taky bezmezně miloval,“ vzpomíná obyvatelka Českého Krumlova Helena Javorová.

„Jednou si však z lesa přinesl klíště přisáté na stehně. Bohužel však musel na rychlo odejít do práce a k tomu, aby si klíště vyndal, se dostal až večer. Možná že zrovna to zavinilo věci příštích dní,“ dodává s trpkým úsměvem Javorová.

„Uplynulo pár dní a strejda začal mít potíže podobné chřipce. Bolela ho hlava a klouby, měl teplotu, byl unavený. Vzhledem k tomu, že už byly podzimní plískanice, tak tomu nikdo nepřikládal velkou váhu a všichni si z něj dělali legraci, že se mu ty jeho vycházky do chladné přírody vymstily. Pravda však byla daleko trpčí. Za pár dní se už strýček nepostavil na nohy, nemohl hýbat rukama a nemluvil. Všichni měli podezření na mozkovu příhodu. Bohužel v nemocnici nám řekli, že je to následek klíšťové encefalitidy, kterou se strejda před pár dny nakazil, když se mu v lese přisálo klíště na stehno,“ říká k diagnoze obyvatelka.

„Lékaři nám taky řekli, že nemoc se nedá léčit. Dá se prý jen něco dělat s následky onemocnění. Trvalo to sice hodně dlouhou dobu, ale strejda chodí. Sice špatně, ale chodí. Jednu ruku bude mít už ochrnutou do smrti. A taky po nějaké době zase začal mluvit. Je pravdou, že mu dělá problém artikulace, ale hlavní je, že se s námi domluví,“ neskýrvá svou radost Helena Javorová.

Láska k přírodě se sice muži stala osudnou, ale přes to všechno na ní nezanevřel. „Jak je to jen trochu možné, tak strýc jde aspoň na malou procházku do okolí. Sice si teď dává hodně velký pozor na to kudy chodí a po každém příchodu se pořádně prohlédne, ale zatím ho to neodradilo,“ říká s úsměvem.