„Oholily jsme si nohy,“ hlásí usměvavé dívky v odpovědi na otázku, jak přivítaly letos jaro. A to se dá vítat různým způsobem. Někdo si lýtka holí, jinému se zapalují. Někdo na jarní probuzení teprve čeká. „Já mám v tomto ohledu ještě únor,“ konstatoval včera šibalsky českokrumlovský medvědář Jan Míša Černý.

Naprostý opak prý ale zažívá v tyto dny František Nový, který Krumlovem jen projíždí: „Na jaro já nedám dopustit. Konečně je také na co se koukat.“
Ženy odhodily tlusté zimní kabáty, z šatníků vytáhly minisukně a muži si opět po roce začali brumlat pod vousy: „To by šlo…“

„To víte, že to se mnou mlátí,“ smál se v Českém Krumlově Petr Turek z Českých Budějovic. „Aby ne! V zimě jsou všechny ženský zahalený. To je hrůza. A pak najednou samé holé nohy a hluboké výstřihy. No, a já začínám pomalu roztávat. Ale hlavně to na mě nepráskněte.“

Lýtka se zapalují i dvaadvacetileté Miroslavě Tomášové z Horní Plané. „Nejvíce je mám zapálené, když jsem se svou drahou polovičkou. Na jaře bych přítele měla nejraději pořád u sebe, objímala ho a samou láskou snědla. Ale čas od času se podívám i po jiných chlapech. Ale jen podívám,“ zdůraznila Miroslava Tomášová.

Zato šestadvacetiletá Markéta Kováčová z Dolního Dvořiště na sobě nástup jara výrazně nepociťuje. „Jaro je sice moje nejoblíbenější roční období, ale že by se mi nějak zapalovala lýtka, to ne. Nicméně na některých lidech ve svém okolí pozoruju, že jaro s nimi pěkně mává,“ pousmála se.

„Ano, jaro vnímám jako čas lásky. Působí na mě sluníčko, vůně lesa, vody, zelené trávy, teplíčko – pak roste chuť randit,“ přitakala Jana Poslušná z Velešína. „Jaro na mě v tomto smyslu ale působilo spíše v době mých studentských let, teď na to nemám moc myšlenky kvůli množství práce, starostí. Doba je moc uspěchaná.“

„Nám se v 70 letech lýtka zapalují už těžko. Za mlada to byly krásné časy, ale to už je tak do filmu pro pamětníky,“ smál se Gerhard Scherhaufer z Kájova.