Do města se však přistěhovala teprve před necelými osmi lety, i přesto jí však za tu dobu k srdci přirostlo natolik, že jej označuje za svůj pravý domov.

Zuzana Fudyová se po studiích na českokrumlovském gymnáziu a plzeňské pedagogické fakultě našla v klubu Ántré v českokrumlovském Městském divadle, kde pracuje. Čas od času je navíc učitelkou v jedné z českobudějovických mateřinek.

A přestože sama sebe označuje za vášnivou kavárenskou povalečku s knihou v ruce, ani po práci příliš času na odpočinek nemá. Věnuje se například amatérskému divadlu, když pravidelně vystupuje s místním spolkem Proradost před otáčivým hledištěm v zámeckém zahradě. Kromě toho spřádá své další životní plány – ráda by studovala fotografii či divadlo.

Jak dlouho žiješ v Českém Krumlově?

V únoru to bude už osm let. Do svých patnácti let jsme s rodinou bydleli v Roztokách u Prahy. A když se rodiče rozhodli odstěhovat na Šumavu, měla jsem na výběr mezi Prachaticemi a Českým Krumlovem. Ale řeka a medvědi rozhodli.

Pracuješ v českokrumlovské kavárně, která je podle mě nejlepší ve městě. Můžeš přiblížit, jaké to je?

Je to úžasný pocit se do práce těšit a nebrat své povolání čistě jako práci, ale spíše zábavu. V českokrumlovské divadelní kavárně jsem začínala jako brigádník. To už je tři roky nazpátek a pořád mě práce baví. Je to dáno hlavně tím, že mohu díky pravidelným koncertům poznávat novou muziku.

Má práce mi také umožňuje být často v kontaktu s divadlem a hlavně s lidmi. Můj šéf a všichni lidičky tady v kavárně jsou mí nejlepší přátelé. A ještě ke všemu jsem zjistila, že název kavárny, Ántré, znamená francouzsky doupě. A pracovat v doupěti je přece krásné.

Kdybys mohla bydlet kdekoli jinde, kde by to bylo?

Chtěla bych žít na mnoha místech. Třeba v 70. letech v hotelu Chelsea v New Yorku. Lákalo by mě také být kovbojem na drsném západu, s Jáchymem Topolem poznávat pražské podsvětí anebo bych trávila hezké chvíle na hradě Brtník s Leontýnkou. Ale stejně bych se jednou vrátila zase zpátky, sem k nám do Krumlova.

Co podle tebe v Českém Krumlově chybí?

Malé krásné letiště, horolezecká stěna, softbalové hřiště, vysoká škola, přístav, hospoda, kde se člověk dobře nají i po půlnoci, a kabaret. A taky Krumlov, ve kterém by bylo víc domorodců…

Ptá se: Matěj Sysel – student oboru scénická a výstavní tvorba, jenž se oblasti umění nechce vzdálit ani při vysokoškolských studiích.

Vím o tobě, že jsi úspěšně absolvovala českokrumlovské gymnázium. Jaká byla tvá zdejší cesta za vzděláním?

Taková, že ani nedokážu říct, jaká. V patnácti jsem se ještě nedokázala rozhodnout, čím bych v životě chtěla být. Kdyby to šlo vrátit zpět, nevybrala bych si gympl, ale školu s nějakým bližším zaměřením – třeba obor fotografie na místní uměleckoprůmyslové škole.

Vzpomeneš, na co sis jako malá nejraději hrála?

Na provozovatele lunaparku – měli jsme obrovský strom se spoustou houpaček. Taky na detektiva s velkým kloboukem a na šnečí farmu.

A v kolika letech přišla tvá první velká láska?

Už v mateřské škole to byl jeden Pepík, ale to asi jenom kvůli té žluté koloběžce. (Smích)

Jaký je tvůj nejoblíbenější film, na který se vždycky ráda podíváš a u něhož si také odpočineš?

Je jich více. Například Pulp Fiction, ale i Pelíšky, Snídaně u Tiffanyho, Casablanca a bilion dalších.

Odpovídá: Zuzana Fudyová – absolventka českokrumlovského gymnázia, pro níž je práce v jedné z místních kaváren více zábavou než povinností.

Kdybys měla na výběr mezi kávou a čajem, jaká bude tvoje volba a proč?

Petr nebo Pavel… K snídani černý čaj s medem a citronem, ke svačině kafe, k obědu káva a k večeři nejlíp oboje.

Jaké je pro tebe nejromantičtější místo v Krumlově?

Jedno strašně tajné místo na střeše, o kterém stejně všichni vědí. (Smích)