Jejich úsilí nadílka vody shůry zmařila. Ale ne tak docela. Lijáky se sice spustily v sobotu chvilku před začátkem akce, ale obyvatelé Zubčic přesto na festival přicházeli. Ovšem ne naráz, jak by tomu jistě bylo za slunečného dne, spíše se trousili. Přesto jich, i když se to nezdálo, přišlo více než sto.

„Meteorologové nám sice slíbili, že naprší maximálně dva milimetry, ale to bohužel nevyšlo,“ říkal se smutným úsměvem Radek Kalkuš, místostarosta Zubčic a předseda místního občanského sdružení Zubčice se baví, které festival připravilo.

„Řemesla jsme museli přestěhovat do sálu hospody – ještěže ho máme.“ Tam útočiště našli perníkářky, výrobce dřevěných obouvátek, řezbářka, tvůrci skleněných korálků, výrobci svíček z včelího vosku, dráteník, který ovšem místo kameninových hrnců umně drátkoval křehká vejce slepičí, kachní i pštrosí.

Přednost venkovnímu prostředí, i když v dešti, dali kovář, hrnčíř a místní včelař. „Raději jsem venku, než vevnitř,“ přitakal Petr Uhlíř z Keramiky v podloubí, který pokračuje v řemeslu, ke kterému ho přivedl jeho otec, rovněž keramik. „Bylo by to tu pěkný, ale to počasí …

„Snažíme se pořádat a vymýšlet akce, na kterých by se lidé pobavili. Jde nám hlavně o to, aby se setkávali. Navíc v obci se staví, vesnice se rozšiřuje, tak se snažíme o to, aby se sžili starousedlíci s novými obyvateli,“ řekl Radek Kalkuš.

„A řemesla i na venkově rapidně vymizela. Přitom svého času tu i v okolí bývali tři kováři, také například řítičkář – ten opravoval řešeta. Nebo kolomazník či octář. Chtěli jsme našim dětem ukázat některá z řemesel, a také, aby si je mohly osahat, vyzkoušet.“

Toho využili například spolu příbuzní kluci Matyáš a Adam Čepelákovi. „Já jsem jeho nepravý strejda,“ objasnil poněkud záhadně Matyáš. Oba právě pilně vyřezávali dřevěný prstýnek. „Zkoušeli jsme už zdobit perníčky, dělat svíčku i korálky. Nejlepší asi byly ty korálky. Tohle vyřezávání je těžké,“ zhodnotili. „To by chtělo nějakou pidimotorovku!“ zvolal po nějaké chvíli Matyáš.