Ačkoliv by se mohlo zdát, že tento vtip může pasovat na některé současné návštěvníky Českého Krumlova, mnohdy opravdu bloudící s nosem zabořeným v mapě a hledající třeba autobusové nádraží, není tomu tak. Je to vtip starý čtyřicet tři let, adresovaný úplně jiným turistům. Nezvaným okupačním vojskům z horkých srpnových dní roku 1968. Vtip, který tehdy koloval po Českokrumlovsku podobně jako například zvolání: „Hledáme průvodce, kteří by vodili za nos nezvané hosty. Zn.: Znalost jazyků nevítána.“

Také do krumlovského regionu tehdy dorazili okupanti, také tady se začali vzápětí potýkat s následky otočených nebo zamalovaných směrových ukazatelů. Namísto toho je vítaly nápisy jiné. Autory některých už se asi nikdy vypátrat nepodaří. K jiným se jejich autoři občas přihlásí, jako například Josef Hammerlindl.

„Já jsem tehdy napsal na silnici u Vošahlíkova mlýna: Ivan, go home,“ zavzpomínal Hammerlindl včera s dodatkem, že podobných sloganů se v srpnu roku 1968 objevilo více. Hlavně v podloubích kolem náměstí. Rusové si tak mohli přečíst vzkazy třeba o tom, že jejich otcové k nám přijeli v roce 1945 jako osvoboditelé, ale synové už se chovají jako okupanti.

Nemilých ručně psaných vzkazů se ale na plotech či vratech svých domů postupně dočkali i skalní příznivci Komunistické strany Československa a okupace jako takové. Také jim se tyto vzkazy objevovaly zpravidla nečekaně a po bleskovém nájezdu tehdy většinou neznámých skupinek lidí. Jak při vzpomínce dodává Josef Hammerlindl, část jeho party, tři kluky sedící na jednom starém pionýru (motocykl Jawa 50), zastavil příslušník Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie) a spustil na ně:
„Co to má znamenat? Kam jedete?“
„Honit kolaboranty.“
„ Tak jeďte, jeďte!“

Ale nezůstalo jen u smíchu. Situace byla chvílemi opravdu vážná. Pamětníci připomínají například úplně první příjezd Rusů na českokrumlovskou radnici, kdy se z ničeho nic v jednu chvíli zaklaply všechny poklopy obrněného transportéru a jeho věž se s kulometem natočila směrem ke skupince chodců v podloubí.

Jeden z hloučku lidí totiž ukazoval ostatním na cosi deštníkem a vojáci si patrně mysleli, že má v ruce nějakou zbraň.
Postupem doby nápisy proti okupantům řídly, nebo byly z nařízení úřadu zamalovány, ale vtipy, nebo gesta proti srpnovému vpádu vojsk Varšavské smlouvy se objevovaly i v pozdějších časech.

„O rok později jsme s kamarádem lezli na zámeckou věž. Chtěli jsme tam na výročí vyvěsit černou vlajku. Než jsme došli do poloviny věže, už nás měli,“ doplnil včera Josef Hammerlindl na adresu Veřejné bezpečnosti. Kdosi tyto dva udal a tak jejich kroky zastavily uniformy. „Fangli nám vzali, ale nic proti nám neměli, takže nás museli pustit domů.“

Rok po příjezdu cizích vojsk se na skále směrem na České Budějovice objevila cedule, jakýsi vzkaz generacím budoucím, podobný z filmu Pupendo. Autoři tohoto poselství už jsou známi, protože se podepsali.

Na desce totiž stojí:
Toto dílo vytvořili léta páně 1969 pokorní dělníci čeští Miklian a Pazderka v době poroby a nesvobody a okupace ČSR Rusáky. MOR HO RUSA
Ceduli s tímto poselstvím vytvořili Pavel Pazderka a Josef Miklian, oba tehdejší zaměstnanci Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově. Pavel Pazderka tam pracoval jako výtvarník a konzervátor, Josef Miklian jako údržbář a muž devatera řemesel. Jejich poselství na skále sice dlouho nevydrželo, ale dnes jej má v depozitu českokrumlovské Regionální muzeum. Cedule je vpravdě unikátem, protože jako jedna z mála jí podobných dokládá i jména svých autorů.

Další dodnes viditelnou památkou na srpnové události roku 1968 je nápis Zachvatčik! V překladu uchvatitel nebo okupant. Tento azbukou psaný nápis mohou lidé vidět na jedné z opěrných zdí u českokrumlovského autobusového nádraží.

Hned vedle „zachvatčika“ si může pozornější chodec všimnout ještě nápisu CCCP, azbukou psané zkratky tehdejšího názvu Svazu sovětských socialistických republik, ovšem ve formě CSSP se dvěma es ve stejném tvaru, jaký měly symboly německé jednotky SS za druhé světové války.
Vystopovat autora či autory nápisů se ale zatím nikomu nepodařilo. Pravděpodobné je, že už nemusí být mezi živými.