"Vlastně proto to dělám, abych mohla sdílet ten krásný moment, kdy se v jedné chvíli potkávají mé velké lásky, koně, Krumlov a historie," říká. "Dokonce si myslím, že nejintenzivnější je ten zážitek právě pro místní lidi. Turisté vnímají město jako kulisu. Ale kdo se tu narodil, něco tu prožil, ten si takovou projížďku kočárem užije do hloubky, vezme ho o za srdce. Všímám si toho u starších lidí, co už třeba nemají nohy dost silné na to, aby se po kočičích hlavách prošli po svých. Na kočáru jejich pohledy září."

Hubertova jízda v zámeckém parku v Červeném Dvoře.
OBRAZEM: Na Hubertskou do Červeňáku se sjelo přes čtyřicet koní

Odliv turistů je tedy vaše příležitost?

„Částečně to tak je. Vždycky jsem se snažila ke koním, se kterými pracuji od školy, přilákat dospělé a děti, kteří jsou místní. A taky se mi to dařilo. Jenže teď, když je v historickém centru víc klidu, je šance tudy projet i mimo Slavnosti pětilisté růže nebo při svatebním obřadu, což byly jediné výjimky, tolerované v době turistického přetlaku. Samozřejmě stále se musíme řídit nějakými pravidly, ohlašujeme se na městské policii jako každý jiný dopravní prostředek, co vjíždí do pěší zóny.

Alexej Burian bydlí v bývalých lázních v Omleničce.
Lázničky Omlenička mají slavnou minulost. Jejich léčivý pramen pořád existuje

Jak na vás působí nedávné omezení kočárů v centru Prahy a hlasy, že je to týrání zvířat?

„Pokud zapřáhnete koně do kočáru, projedete s ním nějakou trasu, pak ho zase z postrojů uvolníte a dopřejete mu pohodu a klid, tak nemůže být o žádném týrání řeč. A je jedno, jestli ten kůň takto pracuje hodinu nebo dvě. Pokud má trénink a dobrou povahu, není pro něj práce v zápřeži velká zátěž. Může ho to i bavit, tak jako dostihového koně baví pelášit a létat přes překážky.

Stáj Pohoda zve nejen na valentýnskou projížďku městem.

V ostatním provozu může ale kůň prožívat stres, kupříkladu z automobilů?

Představte si, že při představeních na otáčivém hledišti, kde také s kočárem jezdím, musí ten kůň zvládnout hluk, světla, pyrotechnické efekty, a to je mnohem větší fuška než popojet pár kilometrů městem. Samozřejmě určitá ohleduplnost od ostatních lidí a řidičů je důležitá, ale to je samostatné a velmi obsáhlé téma. Co může být pro koně problematické, je dlouhé čekání na místě a točení stejné trasy dnes a denně stále dokola. Tam už je třeba uvažovat o tom, jak dlouho takto kůň může pracovat, aby jej to nepřipravilo o veškerou radost ze života. S tím ale zkušenost nemám, takhle to u nás nechodí.

Škoda, že se nemůžeme zeptat přímo koní, anebo je na nich poznat, kdy se necítí dobře?

Skoro jsem ráda, že koně nemluví, asi by mi občas řekli, že jsem se zbláznila. Třeba když po nich chci, aby si nechali na divadle točit kolem zadku ohnivou koulí na řetěze. Samozřejmě koně mají osobnost, někdy taky blbou náladu, někdy se jim nechce dělat nic, jindy by lítali jako meluzína. Potřebujete je uklidnit, občas usměrnit a hlavně vytrénovat, aby určité úkony dělali automaticky. Třeba klisna Hanys, ta která tahá kočár v Krumlově, je naprostá profesionálka.

Krumlovská devadesátá. Oslavy 1. máje a osvobození města americkou armádou.
OBRAZEM: Krumlovská devadesátá. Na májové oslavy přijel Václav Havel

Jak dlouho trvá takto koně vycvičit?

To závisí na více faktorech, každopádně Hanys měla skvělou školu na jižní Moravě na Hodonínsku, kde byla prakticky denně v zápřeži. S nadsázkou můžu říct, že stačí písknout a obleče si postroj sama. U nás navíc oproti předchozímu působišti má daleko víc volnosti a přirozených sociálních kontaktů s ostatními koňmi. Myslím, že je tu šťastná.