První negativy, na něž prostřednictvím fotoaparátu Vilia zvěčnila malebná zákoutí svého milovaného Krumlova, si Anna Čekanová pečlivě uložila do krabice už jako malá dívka. Pak u ní vášeň pro fotografování opadla. „To víte, mladý člověk má spoustu jiných zájmů,“ řekla téměř omluvně.

Fotoaparátu se chopila opět až v 80. letech minulého století, když pracovala v českokrumlovském stavebním podniku a jejím kolegou byl současný předseda zdejšího fotoklubu Jaroslav Běle.

„Díky němu jsem se do fotografování opět pořádně obula,“ vzpomněla seniorka, která své fotografie nyní vystavuje ve foyer krumlovského městského úřadu v Kaplické ulici.

Pár let před revolucí, kdy pracovala s fotoaparáty značek Praktika a Zenit, které prý tehdy byly nejsnáze dostupné, dokonce vedla fotokroužek v někdejším domě pionýrů. Ve volných chvílích pak zachycovala hlavně líbivé detaily. „Věnovala jsem se zejména makrofotografii,“ vysvětlila.

Dnes vyhledává zajímavé objekty k fotografování hlavně v přírodě. „Ráda chodím do městského parku anebo zámecké zahrady. Ta má své kouzlo v každém ročním období,“ zasnila se Anna Čekanová, která si své první filmy nechala vyvolávat v legendárním Seidelově ateliéru. „Seidelovi bydleli ve stejné ulici jako já, takže jsem to k nim měla blízko. A paní Seidelová pekla moc dobré buchty,“ vybavila si.

Své zálibě, která je pro ni doslova vším, se fotografka naplno věnuje dodnes, a to i přes svůj hendikep. Po zdravotních komplikacích ji totiž pravá ruka neposlouchá tak, jak by měla. A přestože v ní fotoaparát udrží, spoušť nezmáčkne. Musí si proto vypomáhat levou rukou.

„Nejhorší je to, když fotím s bleskem. To si pak musím dávat pozor, abych si rukou nestínila,“ vysvětlila Anna Čekanová, pro níž současná výstava není první.

Její díla už mohli obdivovat i klienti krumlovského domu s pečovatelskou službou, anebo obyvatelé Horní Plané, neboť donedávna bydlela v tamním domově důchodců.