Kdo jiný by měl okomentovat právě skončené volby poznamenané totálním nezájmem voličů, než bývalý politik. Pro Deník se jím stal Jaroslav Michal. Ten působil v jihočeském krajském zastupitelstvu čtyři roky. Dnes už se politice nevěnuje se slovy, že mu rozdělila život. Není jediný, kdo poté, co politiku opustil, pronesl na její adresu slova zklamání. Ale určité naděje se také nezříká. Ostatně v následujících otázkách a odpovědích to můžete posoudit sami.

Jak vnímáte průběh víkendových voleb do krajského zastupitelstva a nízkou volební účast?

Je to signál českého národa. Ten není natolik temperamentní, jako jsou Řekové, Italové nebo Španělé. Ten se nezvedne a nepůjde do ulic házet zápalné láhve. Ale český člověk tímto způsobem vlastně politikům říká: My vás nechceme, my vás nepotřebujeme.

Český národ se takhle vyjadřuje, akorát má smůlu v tom, že současný volební zákon je psaný tak, ty politiky nijak nepostihne.

A co s tím tedy dělat, když je nechceme?

…anarchie? (smích)

Slyšel jsem i názor vyzývající k občanské neposlušnosti…

Já nevím. My nějakou politickou garnituru potřebovat bohužel budeme muset. Ten národ sám, kdyby fungoval na nějaké bázi anarchie, tak by to asi nebylo v pořádku. Já myslím, že by ten současný stav a neúčast na volbách měly být signálem k nějakému zmorálnění politiky. Já nemám problém s tím fungovat v nějakých mantinelech zákona, s placením daní a podobně. Ale mám problém s těmi pijavicemi. A když vidím, kam to došlo, tak se tomu národu nedivím, když se vyjádřil tak, že se nevyjádřil. Je to věčná škoda.

Sem tam zazní i názory o emigraci?

My si tu naší polívku musíme tady dovařit sami. A musíme jí uvařit tak, aby byla čistá a dala se jíst. Ale jak, když vidíte, že slušní lidé do politiky nechtějí.

Jaký bude podle vás další vývoj?

Myslím, že v té sinusoidě jsme dole a že snad nastane nějaký obrat k něčemu. Jde o to, zdali jsme ochotni se za těch uplynulých dvacet let ochotni se poučit, k čemu by ta politika měla být.

Byl jste v krajském zastupitelstvu. Jak dlouho, za koho a proč už nejste?

V krajském zastupitelstvu jsem působil jedno volební období, čtyři roky. Byl jsem zvolen za čtyřkoalici v rámci Unie svobody. Čtyřkoalice už neexistuje, což je důvod, proč už tam nejsem. Nebylo za koho kandidovat.

Co vás do politiky přivedlo?

Do politiky mě přivedlo zvonění klíči a jakýsi výraz spoluzodpovědnosti za stav, který poté nastal. Do regionální politiky jsem vstoupil hned po revoluci v zastupitelstvech Dolního Dvořiště a následně v Malostech. Pak následovalo období, kdy jsme byli všichni v euforii jak to bude všechno fungovat a jak bude vše o.k. Ale když jsem viděl, jakým směrem se vše ubírá, řekl jsem si, že za to zvonění klíči jsem za tento stav také spoluodpovědný. A měl bych k tomu i něco říci. A v tomhle duchu jsem vlastně naivně do politiky vstupoval.

Co vám dala?

Dala mi dost velký rozhled, který obyčejný občan asi nezíská. A dala mi hlavně to, že na věci se dá dívat různými úhly pohledů a že velice jednoduchá otázka, která se jinak v hospodě vyřeší bouchnutím pěstí do stolu s tím, že je to buď černé nebo bílé, tak v té politice to zdaleka tak není. A další věc, být připravený jako na šachovnici na šest tahů dopředu. To se hodí i v podnikání, ale v politice tak musíte uvažovat.

Co vám vzala?

Iluze. To je jednoduché. Vzala mi iluze, že existuje demos kratos (řeckydemos= lid,Kratos= vláda, pozn. redakce). Neexistuje.

Co byste doporučil těm, kteří chtějí do politiky vstoupit?

Je mi žinantní to říci, protože bych mohl urazit některé politiky, kteří jsou slušní. Ale jediné doporučení, ať tam slušní lidé nevstupují. Ale zase na druhou stranu, pokud nebude v politice dostatek slušných lidí, kteří by přehlasovali ty neslušené, tak to nikam nepovede. Jenomže podle mne se slušní lidé do politiky necpou.

Vezměme to na situaci krajského zastupitelstva. Byla tam nějaká jednání, jak se lidově říká hustá, nebo neslušná?

Musíme rozdělit dva druhy politiky. Politiku regionální a politiku parlamentní. V krajském zastupitelstvu se jednalo víceméně o regionální věci. O věci ne tak politické, jako spíše o pragmatické a praktické pro kraj. Tam to vše bylo ošetřeno tím, že na tyto záležitosti byla ustanovena odborná komise. Mimochodem já jsem zasedal v komisi pro obnovu venkova nebo pro Národní park Šumava. Tam si myslím, že lidé, ač byli z různých stran, tak se spolu na rozumných otázkách shodli, protože té problematice rozuměli. Taková ta vyšší politika, ta se dělala až „nahoře", když se některé z těch stran dostaly do vlády a podobně. A to nesouvisí s krajským zastupitelstvem.

A jestli to bylo napjaté… Já myslím, že ne. Vždycky jsme sice nějak stranicky boxovali o problematiku, kterou jsme potřebovali protlačit, ale že bychom si tam nějakým způsobem trhali vlasy, to určitě ne. Bylo to o hlasování. Zelení chtěli Temelín, nezelení nechtěli, jedni chtěli spalovnu, jiní ne.

Pokud jste ale říkal, že vám politika vzala iluze, že vláda lidu neexistuje,… to jsou silná slova…

Orwel se obrací v hrobě. Je to jednoduché. Co je politika? Nastavení nějakých parametrů a mantinelů, v kterých má lid žít. Bohužel je to všechno limitováno penězi. První fenomén, který prolíná všemi strukturami politického dění a o kterém se budete bavit, jsou peníze. Kdo je nelepší hospodář? Stát? Ne. Občan. Ten občan je limitován tím, jestli se stát chová nehospodárně. A tím pádem všechny tyto tíhy převaluje na občana. A to není dobře. A občan s tím nehne, protože je to zvůle moci, která si bude dělat co chce do té doby, než lidi zase zvolí někoho jiného.