„Víkend byl náročný, z pátku na sobotu nám tu napadlo přes půl metru sněhu, a tak nezbylo než popadnout lopatu a odházet narychlo alespoň cestičky kolem kotců a na dvoře,“ svěřila se po víkendové kalamitě do teplého oblečení nabalená Tereza Hlásková (21), správkyně útulku.

Tu teď péče o zvířata provází nejen v zaměstnání, ale čtyřiadvacet hodin denně. Stará se totiž o čtveřici dvouměsíčních koťat, která přišla o mámu. Když jim byly ani ne dva týdny, srazilo ji auto. „Jsou to dvě holky a dva kluci. Beru si je zatím ještě na noc domů. Tři už jsou na pevné stravě, ale jeden kocourek je slabší než ostatní, toho musím krmit mlékem ze stříkačky. Jiné jídlo pořád odmítá,“ říká absolventka České zemědělské akademie v Humpolci, která vystudovala obor chovatelství-kynologie a útulek zná už z doby, kdy sem jezdila při škole na praxi. Před rokem v něm zahájila svou profesionální kariéru.

V malé místnosti s nápisem „Moje koťata“ teď Tereza klečí na zemi a čelí útoku čtyř malých mourovatých nezbedů. Šplhají po ní až na hlavu, ocásky jak tkaničky od bot, obzvlášť ono nedochůdče, které ještě nemá boj s osudem vyhraný. „K adopci budou, až budou staré přes tři měsíce.“

Pak na řadu přichází psí kotce. A v nich např. kříženec žlutého labradora Smokie, Vlk, který svému jménu vzhledem vůbec nedělá ostudu, zrzavý důchodce Lojzík nebo další stařík Kája, který v útulku strávil většinu života. Voda v miskách je zmrzlá na kost, tu je potřeba vyklepnout a vyměnit. „V téhle teplotě z ní bude za hodinu zase led, to je teď pro nás práce navíc. Všichni tentokrát dostanou také dávku jídla navíc, aby v mrazu nestrádali, jinak jim dáváme kolem druhé odpoledne,“ vysvětluje Tereza, když se svým novým kolegou Janem Kolouchem s konví teplé vody v ruce obchází jeden kotec za druhým.

Stavba přeložky II/157 u Kaplice-nádraží spěje do finále. Mimoúrovňová křižovatka Kaplice-nádraží na D3 je prstencovitá s okružním pásem o poloměru 50 m, přes okružní pás vedou dva jednopolové dálniční mosty.
Uzavírka u Kaplice-nádraží míří do finále. Auta se na ni vrátí ještě před Vánoci

Na mřížích visí upozornění, aby návštěvníci ke psům nestrkali ruce. „Ti chudáci mají leccos za sebou, někdy se až stydím, že jsem člověk. Někteří byli týraní, jiní jsou zanedbaní a pro kousnutí nejdou daleko,“ přibližuje Jan Kolouch (61), který se rozhodl v útulku pracovat jednoduše proto, že zvířata miluje. „Snažíme se je rehabilitovat, aby mohli do rodin, to je důležitá součást naší práce. Je neuvěřitelné, co všechno zvířata dokážou a jak jsou hodná a věrná. My si toho máme vážit a využívat to v náš prospěch a k našemu dobru, a ne jim ubližovat.“

Dobře ale ví, že těch, kterým jsou zvířata lhostejná, není většina. „Přišel sem před pár dny dvacetiletý kluk, že se chce podívat na pejsky k adopci. Žádného si nevybral, ale sáhl do kapsy a vytáhl deset tisíc jako dar pro útulek. Já tomu ani nechtěl věřit a byl jsem úplně dojatý, obzvlášť u tak mladého člověka,“ pokračuje ve vyprávění v kuchyňce útulku, kde se umývají misky a chystá krmení. „Tak to s námi lidmi není ještě úplně ztracené.“

Část dne správci útulku tráví venčením a výcvikem, chybět nemůže ani mazlení se a hra s kočkami, aby byly zvyklé na lidskou společnost. „My pro ně nejsme trvalý domov a snažíme se jim zacelit rány na duši, aby mohli jít do rodin. Třeba Smokie, ten do útulku přišel úplně vyzáblý, prakticky bez srsti, protože trpí alergií na blechy, a byl agresivní na lidi bez rozdílu, nejspíš byl bitý. Když jsem k němu přišel a zvedl jsem ruku, začal cenit zuby a šel po mně. Teď už je to úplně jiný pejsek, dá se s ním už vyjít. Chodíme s ním do lesa, cvičíme ho, učíme ho základní povely, v čemž nám hodně pomáhají pamlsky,“ říká a ukazuje, že piškoty jsou pro Smokieho velkou motivací.

V krumlovské útulku na adopci momentálně čeká devět psů a patnáct koček. Na snímku Kája (13), který je v útulku už deset let. Pohodový hafan, který se hodí do rodiny, ale pouze jako jedináček.
Zn.: Hledají se páníčci. Podívejte se, kdo v krumlovském útulku čeká na adopci

„Tady Vlček je hodný na lidi i na zvířata, je to velký mazel, zároveň to je ale útěkář a má svoji hlavu. Je nesmírně učenlivý, už umí přijít k noze, sedne si, pomáhají nám také piškoty. Měl zanedbanou výchovu, vyrůstal jako dříví v lese někde v kravíně a k nám přišel zbědovaný s poloviční váhou. Adoptovat ho bude muset zkušený chovatel, snad se někdo brzy najde,“ doufá Jan Kolouch.

„A Kája? S tím to bylo těžké, k adopci nebýval, ale teď věkem zmoudřel a je z něj úplné zlato. I děti ze škol, které k nám chodí, má moc rád, zasloužil by si konečně rodinu,“ přidává se Tereza.

V útulku žije trvale také několik koček, které se tam volně pohybují. Hned ráno se hlasitě dožadují pozornosti. „Všechny jsou vykastrované a drží se tady. Chodí kolem nás, pohladit se ale některé vůbec nenechají. Jsou od malička venkovní a gaučáci z nich už asi nebudou. Mají u nás takový domov na půli cesty,“ říká Jan Kolouch, zatímco ho z pár metrů pozorují tři mourovaté kočky s huňatým zimním kožichem. „Máme tu i zajímavého kocourka, to je ten, co vypadá, že má otevřenou ránu na nosíku. Ale jak jsme zjistili, je to jenom zvláštní zbarvení. Ten když k němu přijdete, okamžitě začne šlapat zelí.“

Jan Kolouch předvádí i to, jak bídně psychicky jsou na tom psi plemene puli, kterých v útulku skončilo po odebrání z nevhodných podmmínek několik najednou. „Jsou k adopci, ale bude s nimi ještě práce, chtělo by to trpělivé páníčky. Někteří jsou jako zloději, schovaní v kotci, ani nevylezou… Nažerou se, vykadí se a zase zalezou. Zlí ale nejsou, nekoušou a jsou nekonfliktní i k jiným psům a zvířatům. K lidem se ale moc nemají,“ vykládá u jedné z boudy, v jejímž rohu se krčí černé klubíčko.

Čiko, psí senior, odcestoval do nového domova, kde o něj bude báječně postaráno a jeho potřeby budou pochopeny. Je z něj Pražák.Čiko, psí senior, odcestoval do nového domova, kde o něj bude báječně postaráno a jeho potřeby budou pochopeny. Je z něj Pražák.Zdroj: Se svolením útulku

V útulku se kromě krmení, venčení a výcviku např. perou deky a pelíšky, uklízí se, dělá se administrativa a nedílnou součástí jsou také výjezdy do terénu. „Je to jak kdy, někdy se pár dnů nic neděje, jindy jsou tři výjezdy na den. V průměru bych řekla tak jeden výjezd denně,“ vypočítává Tereza Hlásková poté, co nacpe do pračky dávku dek. „A hlavní akce, která nás čeká teď, jsou tradiční Psí Vánoce. Ty se konají 22. prosince od 13 do 18 hodin.“

Na tuto akci, která bývá s muzikou a grilováním, návštěvníci z města i širokého okolí nosí zvířatům v útulku nejen krmivo pro zvířata (čím kvalitnější, tím lepší). Útulek ocení také různé pamlsky, kočičí stelivo nebo dřevitou vlnou, která poslouží jako podestýlka do bud pro psy. Nepohrdne ani finančním dárkem. Útulku lze ale přispívat po celý rok, a to na účet 19-221241/0100, VS 9619.