Kniha nese název Kaplice – dějiny jednoho městečka a je to první díl do roku 1848. Zvláštností knihy je, že obsahuje text v češtině i němčině. Na překladu do češtiny má zásluhu řada lidí z Kaplicka v čele s Bernhardem Rieplem, Rakušanem žijícím v Kaplici, který se zabývá hledáním společných kořenů lidí na obou stranách hranice. O vzniku knihy hovoří Herbert Sailer a Bernhard Riepl.

Jak dlouho jste knihu tvořil a proč jste se rozhodl ji napsat?
Herbert Sailer (HS): Zhruba tři roky, v letech 1994 až 1997. Kapličtí připravovali pamětní knihu o Kaplici a požádali mě, abych napsal historickou část. Nakonec jsem však shromáždil tolik materiálů, že jsem kromě požadovaných článků napsal pro své přátele vlastní knihu, aby shromážděné informace nezapadly a vydal jsem ji vlastním nákladem v roce 1997. Nečekal jsem, že by v Kaplici o ní mohl být zájem, nebo že by někdo chtěl mou knihu dokonce přeložit.

Bernhard Riepl (BR): Začalo to vlastně tak, že jsme v rámci česko-rakouských jazykových kurzů, tzv. Stammtische (společného stolu), pozvali v březnu 2014 pana Schicha, také původního Kapličáka. Ten mi poté půjčil knihu pana Sailera, kterou jsem neznal, ale hned jsem viděl, že je škoda, když ji nynější obyvatelé Kaplice nemohou číst. Takže jsme na stammtisch pozvali pana Sailera a tam vznikl nápad, zkusit vytvořit dvojjazyčnou verzi knihy. Moji studenti a známí se zadarmo pustili do překladu. Já a další lidé jsme to pak několikrát opravili a vylepšili styl, který byl ze začátku dost nehomogenní a často také ještě moc německý. V tom asi nejdůležitější byli Milan Šmejkal a Ivana Žáčková z Kaplice. Určitě bych ale neuspěl bez těch zhruba 50 pomocníků, kteří se navzájem často ani neznají. Já česky sice dobře rozumím, překládat text umím, ale jenom z češtiny do němčiny, ne opačně. Často jsem to konzultoval s panem Sailerem. Nakonec toho bylo 600 stran, tak jsme si řekli, udělejme to na dvakrát.

Do kdy jste pane Sailere žil v Kaplici, kde jste bydlel? Vracíte se do Kaplice i dnes a s jakými pocity?
HS: V Kaplici jsem žil do roku 1945. Původně jsme bydleli v podnajmu v Dlouhé ulici. Když ale v roce 1938 převzal Wehrmacht budovu měšťanské školy, kde otec působil jako ředitel, přesunula se celá škola do nové v Omlenické ulici, kde jsme žili v ředitelském bytě. Po válce jsme museli byt opustit a do srpna 1945 jsme bydleli v bytě bývalého nacisty. Pak byl otec zatčen (Za války byl do roku 1943 vojákem. Poté co padli jeho dva synové, se vrátil domů, aby podpořil manželku s dětmi). Zbytek rodiny se přestěhoval do Rožmberka, odkud matka pocházela a zdědila tam domeček. Pak jsem s matkou žil tam. Na podzim jsem pak začal studovat ve Freistadtu na gymnáziu.

BR: Když se pan Sailer vrátil v roce 1964 poprvé s vízem do Kaplice, byl docela v šoku, jak město vypadalo. Takže se spíše vrátil do Rožmberka, kde je stále hrob jeho matky. V poslední době ale občas, asi jednou do roka, jezdí i do Kaplice. Jeho pocity při návratu jsou smíšené. Doufám, že pan Sailer ještě napíše, jak dobu války i po ní přesně prožil a doufám, že to napíší i starší lidé z Kaplice. Bylo by to velmi zajímavé překládat, aby obě strany měly možnost víc pochopit, co kdo tehdy prožíval.

V jaké fázi je příprava 2. dílu knihy?
Překlad je hotový, také většina dalších příloh. Ještě je třeba vše několikrát zkontrolovat a pak rozhodnout, jak zorganizovat tisk. Chtěl bych, aby nejpozději za rok, i první díl byl k dispozici jako hotová kniha.