Jak už Deník informoval (Čk Deník 11. ledna 2014), tento odznak k příslušnosti k nejvýznamnějšímu evropskému rytířskému řádu měl být vystaven už během léta v areálu kláštera. Pochopitelně za přísných bezpečnostních opatření, protože svojí hodnotou se odznak řádu a prsten, který k němu patří, řadí do obdobné kategorie jako slavný Závišův kříž.

Snad příští rok, vzkazuje převor kláštera Justin Berka. „Doufali jsme, že se nám podaří získat dotační peníze na vybudování bezpečnostní schrány, ale to se nepodařilo," doplnil Justin Berka. K vystavení těchto klenotů je totiž nutná klimatizovaná vitrína, elektronické zabezpečení, pancéřované sklo a s tím vším související výdaje v řádech několika set tisíc korun. Na to v tuto chvíli cisterciáci peníze nemají a nemohou se kvůli tomu, díky svým přísným regulím, zadlužit. „Zatím se nám nepodařilo shromáždit dost peněz na zajištění schrány a nějakou levnější variantu si nemůžeme kvůli bezpečnosti dovolit," doplnil včera převor Justin Berka.

Sehnat grant či dotaci tohoto typu není a nikdy nebylo jednoduché, ale nyní to mají mniši paradoxně ještě těžší. „Lidé si začínají myslet, že máme dost peněz z restitucí," vysvětlil Justin Berka už během zimy. Vloni během Zemské výstavy pomohl s vystavením repliky Řádu Zlatého rouna mecenáš, který nechal vyrobit napodobeninu. Originál s prstenem si mniši vystavit zatím netroufli. Není divu, historická hodnota je těžko vyčíslitelná.

Příběh samotného odznaku Řádu zlatého rouna patřícího Vilémovi z Rožmberka je takřka neuvěřitelný. Odznak příslušnosti k řádu široký řetěz, takzvanou velkou kolanu, museli členové řádu nosit denně a měli ji od řádu pouze propůjčenou. Podle vyšebrodského historika a kurátora klášterních výstav Jiřího France se tato velká kolana musela po zesnutí rytíře vracet velmistrovi řádu. Ale protože její dennodenní nošení přinášelo jisté komplikace, nechali si tehdy rytíři vyrábět jakéhosi dvojníka, zjednodušenou verzi velké kolany.

„Většinou to byl zavěšený klenot na stužce nebo řetězu," doplnil včera Jiří Franc. A právě s takovou byl Vilém z Rožmberka pohřben a pochován jako jediný z Rožmberků nikoliv ve Vyšším Brodě, ale v českokrumlovském kostele svatého Víta. Klid měli Vilém i Řád zlatého rouna ve své hrobce pouhá dvě staletí, konkrétně do 9. listopadu 1784. „Pak byla otevřena jak hrobka, tak rakev, která byla později prodána do starého železa. Při této příležitosti byl nalezen v rakvi i Řád Zlatého rouna a byl dán do dražby. V ní jej koupil opat vyšebrodského kláštera Hermann Kurz," vysvětlil složitou cestu řádového odznaku od Viléma ke klášteru Jiří Franc. 

Návštěvníci vyšebrodského kláštera by tedy vlastně mohli shlédnout předmět, který spočíval  dvě staletí ve Vilémově hrobě.